Lodě

O existenci kategorie „Springer Class“ jsem se dověděl koncem dubna z Monako-DF (forum - tug towing - springer

classe - tlačné remorkéry). První dojem z lodi nebyl vůbec valný, ale zaujalo mě nadšení modelářů pro tuto novou kategorii. S

počtem shlédnutých webových stránek si loď získávala mé stále větší sympatie. Vědom si toho, že na víkend s TT v Protivanově

nedostavím svou 70 cm Magni-Barungu, bylo rozhodnuto.

Ahojky všem a paromilcům zvlášť!
Minulý rok jsem se domluvil s kamarádem Pepíkem Darvašem na přípravě laminátového trupu pro nový parníček. Laminát jsem tentokrát upřednostnil před klasickou stavbou (kostra, plaňky) především kvůli značné štíhlosti trupu (v nejširším místě 18,5cm). Do něčeho takového se parní strojovnička vleze asi taksnadno jako můj zadek do těch největších kalhot. Nicméně ještě na podzim byly provedeny první jízdní zkoušky (jen holý trup a strojovna) a přes zimu jsem vše dodělával.

Sedím doma s angínou, popíjím čaj a dospěl jsem k rozhodnutí, že je čas pokračovat v příběhu o Gogorovi.

Po neúspěchu na srazu lodních modelů v Brně na Splaviskách jsem se pustil do úprav parníku. Jako řešení jsem

zvolil přidání zátěže na dno trupu. K tomuto účelu jsem v pneuservisu sehnal použitá olověná závaží na litá kola. V případě

neúspěchu jsem měl v plánu parníku vyrobit kýl, který by byl k trupu přichycen na magnety.

Stavebnici katamaranu Sara jsem zakoupil v zimě roku 2005. V předchozí době jsem neměl žádné zkušenosti s

plachetnicemi. Mým cílem bylo postavit si plachetnici pro rekreační poježdění pro radost. Stavebnici vyrábí italská firma

Monteleone. Obsahem stavebnice je spodní a horní část trupu, duralový stěžeň, plachty z Dacronu, překližkové výřezy a drobná

bižuterie potřebná k dokončení modelu.

Oslavy 100 let založení Břevnova se nezadržitelně blížily a v sobotu jsem chtěl mít Monako II. už na předváděčce a tak práce na remorkéru

nabraly vysoké tempo. Bylo toho třeba udělat poměrně ještě dost, aby byla alespoň hrubá stavba hotová. Například nátěry paluby byly opravdu jen

základové! Ale nakonec se podařilo a Monako II. prodělalo v Břevnově opravdu velký provozní test.

Už na podzim jsem začal přemýšlet o tom, že přes zimu zkusím postavit nějakou loď. Jelikož jsem taková hračička,

tak jsem chtěl model, na kterém bych se mohl sám vyřádit. Při hledání mi padl do oka kolesový parník Bohemia od firmy pana

Gregora. Po přečtení nadpisu článku v RC revue č. 8/2002 “Bohemia, bude taková, jakou si ji uděláte“, bylo rozhodnuto.

Byl jsem strašně hodný a na vánoce ležela pod stromečkem toužebně očekávaná krabice.

Inspirován Kebou jsem se rozhodl svůj pracovní koutek pojmenovat „Severní dok“ (North Dock). V současné době v

něm vzniká speciál pro Tug Towing – přístavní remorkér GOGOR. Slouží od roku 1977 ve španělském přístavu De BILBAO. Těchto lodí

vzniklo v loděnicích několik a liší se drobnými detaily a zbarvením. Tento model je vybaven i vodním dělem, které je nutné při

obsluhování tankerů, jak jsem se dověděl.

Devátá část o stavbě remorkéru Monako II. bude tak trochu telegrafická, protoře čas neúprosně běží a na remorkéru je ještě práce víc než dost. Nebylo tedy příliš mnoho času na nějaké podrobné dokumentování stavby. Z velké části bych se asi opakoval, protože postupy na dalších detailech střechy byly obdobné, jako v přechozích dílech.

Chtěl bych postavit plachetnici tříd NSS, ale chtěl jsem něco jednoduššího pro začátek, na čem si vyzkouším různé

postupy a taky, že ji chci hned. Naskytla se mi příležitost koupit plachetnic z druhé ruky, postavenou asi podle plánku

plachetnice Léda. Trup laminátový, paluba překližka, stěžeň hliníková trubka, stěhy nylon, plachty vyříznuté z nějakého

silonové tkaniny. Bez ovládání plachet navijákem.

Již delší dobu zvažuji stavbu plachetnice pro NSS. Staří mořští vlci radili, zkusit nejprve postavit něco jednoduchého a pak se vrhnout do

složitější stavby. Původně jsem tuto etapu chtěl vynechat, ale co čert nechtěl narazil jsem na zajímavou kategorii plachetnic populární v USA,

Austrálii a zemí francouzských.

Tento článek vznikl na podnět Luďka Mátla na loňské výstavě Modely Brno v březnu
2006. Fotografie a text byl umístěn na stránkách Rc-offshore Slavkov a byl
převzat i do časopisu Lodní modely č.2/2006. Protože web Slavkova je momentálně
nečinný, byl jsem požádán, abych tento článek dal na MoNaKo.

V další části o stavbě remorkéru Monako II. se podíváme, jak vznikaly dva osvětlovací reflektory, které jsou umístěny na střeše můstku,

pata sklopného stožáru a také bílá bedna, která je umístěna u paty stožáru a na které je umístěn signalizační válec. Vše je děláno podle fotek,

protože z plánku se dají určit jen základní rozměry.

Již dva roky uběhly od návrhu a realizce

jednoduchého modelu remorkéru Monako I. Za tu dobu se našlo několik „statečných“, kteří si ho postavili. Prototyp je doposud v aktivní službě

a rozhodně nezahálí a jak to vypadá ani zahálet nebude. Účastnil se mnoha setkání lodních modelářů i dvou soutěží v Tug Towingu, které proběhly

loni a letos se už chystá do Mostu. Proto jsem se rozhodl podělit se o některé zkušenosti z provozu modelu a drobná vylepšení.

Jednoho dne jsem byl vyzván, abych se pokusil navrhnout konstrukci lodě, kterou postavíte nejlépe za jeden den, nic

to prakticky nestojí, materiál je snadno dostupný, nářadí skoro žádné nepotřebujete a stavbu zvládne třeba i dědeček pro svého

vnuka, který k němu přijede na víkend. Dlouho mě nic nenapadalo, až jsem si vzpomněl na parníky z Brněnské přehrady. Jako

správný brněnský patriot bych napsal "parníky z Prýglu". Na internetu jsem si našel pár obrázků a bylo jasno. Ve skutečnosti se

nejdná o žádné parníky, ale výletní lodě poháněné elektromotry. Nikdo jim ale neřekne jinak než parník.