Lodě

V januári roku 2009 vznikol Ponorkový klub Žilina. Za svoj krátky čas existencie sa jeho členovia zúčastnili už mnohých aj medzinárodných podujatí. Teraz prichádza člen klubu Randa Vladimír s vlastnou konštrukciou a realizáciou zbrane, ktorá mala zvrátiť priebeh druhej svetovej vojny. „Urzel“ tak sa nazýva táto tajná zbraň, ktorej podoba sa na fotografiách nezachovala, nezachovali sa ani plány a tak som musel vytvoriť vlastný dizajn, plány a konštrukciu.

V druhém pokračování malého seriálu jsem čtenáře seznámil s tím, jak jsem stavěl trup a dnes se přesuneme na nástavbu.

Při TT v Olomouci jel se mnou kamarád, kterého tahanice docela zaujala, ale jen pro diváka je to po několika hodinách docela nuda. Po prvním dnu toho měl plné zuby a odjel domů. Posléze se svěřil, že by si to také rád vyzkoušel, protože jako letecký modelář „ježdění s nějakou blbou lodí zvládne“.

Po úvodním článku dnes pomalu následuje popis vlastní tvorby.

Po dvoch rokov sme sa opäť stretli v rakúskom mestečku, aby sme porovnali výsledky svojej práce od posledného stretnutia. Ponorkový klub Žilina sa na tomto stretnutí po prvý krát oficiálne predstavil. Priviezli sme štyri modely a to U-31,U-32,U-47 a V-6 Urzel. Stretnutie sa konalo v čase od 19.9 do 20.9.2009. Zúčastnilo sa na ňom modelári z Rakúska, Nemecka, Holandska, Maďarska, Česka, Slovenska, Švajčiarska a Francúzka. Do miesta konania sme pricestovali už v piatok večer a naše prvé kroky smerovali samozrejme k bazénom, kde usporiadatelia dokončovali posledné úpravy pred sobotňajším začiatkom. Nasledovalo ubytovanie v deväť kilometrov vzdialenom penzióne.

Postavit tuto lodičku podruhé mně donutilo několik věcí. Starý Racek je již hodně poničený, protože jsem s ním opravdu musel hodně najezdit, abych ho vůbec přinutil plout. A navíc jsem měl už dlouho hotový strojek, který nebyl vůbec nikde využitý a odzkoušený.

Hned na začátku tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že se nejedná o návod na stavbu. Snažím se popsat, jak jsem se potýkal se stavbou samotnou, jaké nastaly změny vůči původní konstrukci, ale i chyby, kterých jsem se během stavby dopustil – to pokud jsem si je uvědomil. I když nutno dodat, že ony postupně vyplavou na povrch samy a pak je nelze ignorovat.

Poslední prázdninový víkend uspořádali modeláři v Borovanech v Jižních Čechách letošní čtvrtou soutěž lodních modelářů skupiny M. Dobrou náladu nepokazil ani sobotní déšt´, jen toho listí bylo na rybníku Pražan trochu moc. Nepřekonatelný kulinářský servis místních pořadatelů však přilákal rekordní počet účastníků. Nejvíce jich bylo v kategoriích Mini Standard a Expert. V Čechách známé jako Blechy a Turbo Blechy. Na startu objevilo celkem 53 těchto Mini lodí, což je nový účastnický rekord. V neděli již bylo idelání počasí a tak se podařily i rekodní jízdy. V kategorii Mini Standard zajel Tomáš Gregor z Třeště 24 okruhů. V kategorii Mini Expert nakroužil 30 okruhů Zbyněk Fišer z Prahy.

Bzuk

Pomocí MoNaKo-DF se mi podařilo najít na internetu jednoduchý nákres výletního parníčku (ten nákres jsem samozřejmě nenašel já, ale někdo jiný - kdybych ho hledal já, nikdy by se nic nenašlo). Byl na něm nárys, bokorys a žebrorysky. Nástavba a detaily byly buďto nevýrazné nebo pro mně nesrozumitelné. Posbíral jsem tedy co nejvíce fotek podobných člunů a tak trochu improvizoval. Detaily, které jsem nepochopil jsem raději nevyráběl. Účelem totiž nebyla dokonalá maketa, ty já totiž stejně pořádně neumím. Zaujaly mně především ladné křivky a štíhlý trup, který by snad mohl být i dostatečně rychlý.

Podle názvu je zřejmé, že se nejedná o maketu pro třídu DS. Racek je totiž malý osobní člun s pohonem parním pístovým strojem. Bylo jich vyrobeno velké množství různých tvarů, velikostí a barevných kombinací. S pohonem parní turbinou ale určitě žádný neexistoval. Ale pěkně popořádku. Počátkem roku 2007 jsem se vážně potýkal s myšlenkou postavit něco na parní pohon. Na výrobu vlastního pístového parního stroje jsem se necítil a pořád necítím dostatečně připravený, nemám dostatečné vybavení ani zkušenosti a znalosti. Ale měl jsem velkou chuť něco na páru postavit. Vtom se mi dostala do ruky kniha Modely elektromotorů a parních strojů od Adamova a Chlebnikova z roku 1953 a v ní popisovaná stavba „malé turbinky“ vyrobitelné podle autorů za „necelé 2 hodiny“. Poté jsem se dozvěděl z diskuzí na MoNaKu, že to je úplný nesmysl. Bylo rozhodnuto. Musím to zkusit.

Protože se blíží další setkání lodních modelářů - příznivců tug towingu a byly provedeny první pokusy o měření tahu remorkérů, přinášíme Vám postup jak to dělají kolegové modeláři v Anglii. Zdenek Bílek získal souhlas k publikování na MoNaku a i text pro Vás přeložil.

Vlastní stavbu jsem zahájil z úmyslu vytvořit model WG pro těžký TT. Po prostudování předchozích staveb této lodi popsaných zde na Monaku, jsem nakoupil komponenty, které se vyskytovali v článcích více než dvakrát. Předpokládal jsem, že budou dobré (a byly). První na řadu přišel příčný pohon, který byl vlepen do přídě epoxidem a pro jistotu lehce přelaminován. Upozorňuji že stavba je prováděna jako velice pevnostní z důvodu kormidelníkova páčkového běsu který ho velice často popadne.

Těsně po Vánocích jsem dokončil stavbu lodě, kterou jsem původně plánoval, že bude trvat déle. Nikam jsem nespěchal, ale prostě se tak stalo. Začal jsem se nudit a cítil jsem, že musím něco začít stavět, ale zase ne něco na dlouhou dobu. Proto jsem se snažil najít stavbu trochu jednodušší, ale zároveň aby mi dělala radost a líbila se mi. Vybral jsem si proto Mikul. Je hranatá, nenápadná a je to oživení starých plánů (nákres je ze starého Modeláře z roku 1966).

Už nějakou dobu jsem toužil po stavbě nějaké celodřevěné lodě, ze stavebnice Igra. Nechtěl jsem však za stavebnici a příslušenství vydávat nějaké horentní sumy. Vzhledem k tomu že se mi stále nedařilo nějakou stavebnici sehnat, myslel jsem si že se tato touha nenaplní. Ceny stavebnic v bazarech a aukcích se mi zdály dost vysoké, ne o nic menší než u nových stavebnic, kde jsou díly řezané laserem (např. Aeronaut).

Příspěvek je určen pro zájemce o sportovní plachetnice a každý kdo má zájem si přečíst následující řádky ať si nejprve přečte článek Jak jsem ke „káčku“ přišel. Zde bylo m.j. uvedeno, že plachetnice je monotyp, který vyrábí a prodává jediný holandský výrobce Lion Charmant. Takže amatérská stavba je vyloučena pokud stavitel požaduje, aby jeho výrobek byl registrován jako plachetnice „K“. Většina čtenářů, kteří na můj příspěvek reagovali považovali tento požadavek v českých podmínkách za jeden z rozhodujících důvodů, který omezí případný zájem o tuto plachetnice (spolu s uvedenou cenou a dovozem z Holandska).