Loděnice Monako: Stavba Monaka II. - 8. část

Reflektory

Nejdříve si bylo potřeba vytisknout asi pět obrázků na kterých jsou reflektory dobře vidět. Z nich jsem si namaloval několik detailů, abych nemusel při

výrobě moc přemýšlet. Reflektory mají jednoduchý válcovitý tvar a jsou umístěny na sloupcích. Proto jsem

považoval jejich výrobu za poměrně jednoduchou záležitost. Nakonec jejich výroba trvala přes týden. Každý den tak dvě až čtyři hodiny. Nejdříve

jsem opět shromáždil všechen potřebný materiál. To u mě vždy obnáší vyházení cca poloviny obsahu skříně a pak to zase všechno

dostat zpět.

Zjistil jsem, že krytky starých pětikolíkových konektorů mají požadovaný průměr. Z nich jsem vyřízl potřebné válečky. Na

jeden konec válečku jem nalepil víko a pečlivě zabrousil. Potom jsem z tenkého hliníkového plechu udělal lem

víka a opět zabrousil. Do víka bylo potřeba vyvrtat celkem pět otvorů. Čtyři pro madla a jeden pro vývod elektrických kabelů.

Madla jsem zhotovil z měděného drátu a přilepil k víku vteřinovým lepidlem. Z hliníkové fólie jsem vyříznul výrobní štítky a ty také

nalepil na víka.

Nejnáročnější byla výroba přezkových zámků, které drží víko reflektoru. Po několika nezdařených pokusech se mi z

tenkého pásku hliníkového plechu a tenkého drátku podařilo vytvarovat první. Každý zámek se skládá ze tří dílů. Když jsem je konečně vyrobil a

nalepil na reflektor, všiml jsem si, že jedna mé pozornosti unikla a tak jich je oproti originálu na každém reflektrou o jednu méně.

Pak už stačilo vyrazit několik nýtků a nalepit je na správná místa. Oba reflektory mají na plášti zesílení kde jsou

uchyceny k „U“ držákům. Sloupek byl snadná záležitos. Protože elektrické kabely nevedou sloupkem, ale po jeho povrchu,

mohl jsem jej udělat plný z dřevěné kulatinky. Z plastové destičky jsem udělal patu sloupku.

Držáky reflektorů na sloupku jsem udělal z hliníkového plechu. Nejdříve je potřeba rozměřit, navrtat potřebné otvory a nakonec

vytvarovat. Tím byly všechny součásti připraveny k povrchové úpravě.

Všechny díly jsem nastříkal plničem. Povrch se nádherně sjednotí. Potom následovala stejná barva jako je na stožáru.

Než zaschla, tak z obalu na CD jsem vyříznul sklo do reflektoru. Trochu piplavá práce u které člověk pochopí, proč mi Ivan Grňa

tak často říká „...a pak brousíš a brousíš.“ Držák vysocesvítivé led

stačilo vyříznout z kousku platové destičky a polepit hliníkovou fólií. Stejně tak jsem polepil vnitřní stěny reflektoru a instaloval LED do reflektrou.

Potom jsem je zasklil. POZOR - nelepit vteřinovým lepidlem! Nakonec jsem některé detaily natřel černou matnou barvou.

Zbývala poslední operace a to kompletní sestavení reflektoru na sloupku. Šlo to překvapivě snáž, než jsem očekával. Hodně mi

pomohla taková ta „třetí ruka“ s krokosvorkama a lupou. Na úplný závěr jsem pomocí pásků připevnil elektrické vodiče ke sloupku, doladil

barevně detaily a reflektroy byly definitivně hotové.

Bílá bedna

Říkám tomu „bílá bedna“, ale to proto, že nevím k čemu to na střeše je. Z plánku jsem si vzal základní rozměry,

opět vytiskl několik obrázků (škoda, že nemohu mít počítač v dílně) a začal

tvořit. Celý detail jsem vyrobil opět z plastové tabulky. Vyřezal jsem jednotlivé stěny, dno a víko a vše slepil dohromady. Je dobré si při lepení

pomáhat nějakým malým úhelníčkem. Z tenkého hliníkového plechu jsem naznačil víko a celkou krabici vykytoval a vybrousil. Na každé straně je

dvojice krytek větracích otvorů a několik průchodek pro elektrické kabely.

Největší piplačka byla výroba pantů a šroubových zámků. Panty se mi napoprvé podařilo vyrobit z hliníkového plechu, ale se zámky

jsem trochu bojoval a nejsem s nimi moc spokojen. Na obrázcích je „bílá bedna“ těsně před dokončením. Chybí na ní už jen dva díly a to madla

pro zvednutí víka. Přepočítal jsem si z kolika dílů se skládá. Když přepočítal potřetí a vyšlo mi stejné číslo, tak jsem tomu i uvěřil. Jen tak ze srandy si

zkuste tipnout. Svůj tip můžete napsat třeba do diskuse pod článkem.

Pata stožáru




Stožár je celý sklopný. Je to hodně podobné klasické závoře, akorát že se jí říká stožár a je pořád zvednutá. Základny jsem opět vyříznul z platové destičky, ale narazil

jsem na jednu záhadu. Na střeše, kde je stožár je i takovej malej ruční vrátek. Z něj vede ocelové

lanko, které mizí pod patou stožáru. První myšlenkou bylo, že se dá stožár pomocí vrátku sklopit, ale to jsem později i po

konzultaci s Antem zavrhl. Nefungovalo by to. Problém je, že na žádné fotce není vidět kam lanko vlastně vede a k čemu vrátek slouží. Opravdu

taková malá záhada.

Z paty stožáru toho zatím není moc hotové. Teď je ve výrobě protizávaží, které je schované v patě stožáru.

Práce v loděnici Monako na Monaku II. pokračují a příště to bude dodělávka „bílé bedny“, paty stožáru a výroba dvou radarů.

Obrázková galerie

Keba