Lodě

V druhém díle se již podíváne na kompozitové materiály v současnosti. Vše si časem ukážeme na praktické ukázce výroby trupu lodního modelu. Tento trup lodního modelu může být použit pro soutěže ve dvou kategoriích skupiny M podle mezinárodní organizace lodních modelářů Naviga. Jeho použití je možné ve třídě ECO Expert – zde soutěží 6 modelů současně po dobu 6 minut na trojúhelníkové trati (rovnostranný trojúhelník 30 m). Počítají se ujetá kola a dojezdový čas posledního kola.

Již deset let je mým koníčkem lodní modelářství. Protože se touto činností zabývám soutěžně, jsem členem Klubu lodních modelářů České republiky. Podle mezinárodní organizace Naviga, které je náš modelářský svaz součástí, soutěžím s modely skupiny M – společné závody rádiem řízených člunů s elektropohonem na dané trati a s určenou dobou jízdy. K lodnímu modelářství mne přivedl můj otec, který se těmto modelům věnuje již 35 let a děda, kterého také otec pro tyto modely získal. Trupy těchto modelů jsou dnes pouze z kompozitových materiálů. V seriálu článků, jehož první díl právě čtete, se zaměřím na materiály (tkaniny, laminovací pryskyřice), zhotovování forem (kopyt) a vlastní proces zhotovení kompozitového trupu modelu.

Před chvílí jsem se vrátil z Doks a honem dopisuju poslední část o Tritonu na vodě, jelikož jsem si přečetl dlouhý článek Jiřího Voráčka a hned mi bylo jasné, že to nemá „dobrý“ konec. Takže přidám ještě pár informací pro zájemce o tenhle druh pohonu modelů lodí.

Ahoj kamarádi,
zima na krku a začínám se nudit, takže jsem zase shrabal, co se mi doma válelo a začal tvořit. (Třeba to moje povídání někomu pomůže a ulehčí práci.) Před dvěma lety jsem na Vyžlovku vzal pidiparníček Triton - volná konstrukce podle opravdového rakouského kolesáčku z Jadranu.

Chtěl bych se zaměřit na popis výroby posledního parního strojku. Je to znova turbina, má ale dost změn. Rotor jsem rozšířil na 14 mm, takže je turbina i jako celek o něco širší. Průměr rotoru je 64 mm, má 115 lopatek. Snažil jsem se ho vyrobit co nejlehčí. Trochu jsem se pokoušel o vyvážení, ale moc se mi to nepovedlo. Do pláště turbiny jsem chtěl vtěsnat co nejvíce trysek, nakonec jich tam skončilo osm. Ale používám pouze šest z nich. Boční výfuk jsem změnil. Je tam obyčejné topenářské měděné koleno. Pára přestala unikat přes ložiska uložení turbiny, což je hodně důležité. Tím se zlepšily celkové vlastnosti turbiny. Spodní výfuk jsem zachoval na zkondenzovanou vodu. Přes silikonovou hadičku ji odvádím do jednoduché kondenzační nádobky. Síla strojku se dostala minimálně na dvojnásobek té předchozí.

Pokud zavítáte do některého přístavu a trochu se porozhlédnete, můžete je vidět, jak kotví zdánlivě bez zjevné činnosti u některého zastrčeného mola. Maximálně po palubě pobíhá několik chlapíků se štětci a plechovkami bílé nebo červené barvy. Je to stejné, jako když v republice míjíte nějakou hasičárnu. Vidíte maximálně otevřená vrata garáží a v nich zaparkovaná červená auta (pokud tedy nejsou zrovna na výjezdu, nebo osazenstvo necvičí s dorostem na hřišti. Aspoň někdo se mládeži věnuje.)

Když již máme hotový trup a nástavby, je potřeba také myslet na zábradlí. Posádka či cestující nemohou přece jen tak padat do vody. Základem je opět měděný drát získaný z nějaké cívky, trafa atp. Drát nejdříve opravdu důkladně očistím a narovnám. Podle výkresu si tvar zábradlí nakreslím na papír. Dobře poslouží čtverečkovaný. Nyní jednotlivé části (začínám od stojek) hnědou lepicí páskou přilepím na nakreslený vzor. Je dobré konce drátu aspoň zarovnat pilníkem, dost pomůže, pokud zhotovíte osazení. Pak již jen pájecí kapalina a můžete tvořit. Pozor, je potřeba udělat celou část najednou! Pokud při kontrole druhé strany zjistíte nějaké nedostatky a chystáte se je opravit, nebuďte líní a zase lepte! Dále již stačí jen odstranit přebytečný cín a můžete barvit.

V mém oblíbeném měřítku 1:40 už jsou i drobnější detaily vidět víc než dost, a tak musím aspoň někde naznačit nějaký ten šroub či nýt. Jak na to? Abych jako Číňané dělal milimetrové šestihrany, na to nemám nářadí a ani ruce. Proto se musím spokojit s následujícím postupem:

Stavba pořádné makety je skoro jako stavba domu. Nyní se dáme do nástavby. Opět se vyplatí nejdříve důkladně prostudovat plán a podle složitosti zvolit postup. Jde-li o nízkou krabicovou nástavbu, není třeba žádných výztuh a je možné ji lepit přímo z jednotlivých dílů. Na nástavby zásadně používám sklolaminátové desky. Kuprextit jsem zavrhl pro jeho hmotnost - nástavba vychází příliš těžká a loď se potom při jízdě nerealisticky kolébá. Stejně tak nepoužívám truhlářskou překližku. Jednak má hrubou strukturu a dá potom hodně práce dosáhnout kvalitní povrch. Ale i ta trocha vlhkosti, které se při jízdě nevyhneme, dokáže divy a nástavba brzy vezme za své.

Pokračujeme konečnou úpravou paluby. Podle toho, jakou loď stavíme, může jít o klasickou dřevěnou palubu z prken, v současné době na pracovních lodích nejčastěji používané ocelové pláty s vyválcovanými protiskluzovými prvky nebo speciální potahy z nějakého kompozitu, které najdete na vojenských lodích. Velmi častá je i kombinace těchto povrchů a občas se můžete setkat i s obyčejným betonovým potěrem. Pro specialisty - ten, co jsem viděl, nebyl gletován, ale kvalitní a konečná úprava spočívala v nátěru.

Pořád čtu, jak chtějí čtenáři návod a nějaký plánek na jednoduchý strojek, ale na to je potřeba umět kreslit - a to já neumím... Navíc, svoje strojky vyrábím opravdu zpaměti, není to nic těžkého, jen se musí vědět, jak na to. Důležitější je spíš pracovat přesně a výsledky se dostaví samy.

Laminování je noční můra většiny začínajících lodních modelářů. Opět si neodpustím citovat z internetového diskusního fóra: „Co s oplaňkovaným trupem? Laminovat?“ Odpověď: „Jasně, laminovat.“ „A čím?“. To v lepším případě. Většinou ale následuje: „A proč? Přece musí stačit, když to pořádně natřu. Zůstal mi doma vynikající epoxidový lak.“ atp. Nebudu to natahovat. Ne, lakovat nestačí! Je opravdu nutné laminovat. Stavíte přece model na delší dobu a do vody, nikoliv do sekretáře a na jednu sezonu. Proto je nutné trup řádně laminovat jak z vnější strany, tak i zevnitř. Vytvoříte tak nejen pevnou skořápku, ale hlavně i dobrý základ pro kvalitní povrchovou úpravu.

Po roce a kousek jsem tady znova s povídáním o stavbě korvety Tarantul. Nazvat ho - dnes již předloni - „deníkem ze stavby“ bylo hóóódně odvážné, proto bych ho raději přejmenoval na „výroční zprávu“

V reakci na článek Jiřího Voráčka ze dne 7. 1. 2013 se ozval Alexander Čimo se svoji troškou do mlýna, a tak můžete spolu s námi nahlédnout, jak se s výrobou kotlíku popasoval:

V úvodním díle jsme si s Ivanem Grňou řekli, jak a kde shánět stavební podklady a plány či jakou zvolit předlohu a měřítko před stavbou své nové, mnohdy naší první lodní makety, abychom po několika letech stavby a uskutečněných prvních plavbách nezjistili, že se nám daná maketa vůbec nehodí. V druhém díle postoupíme k samotné stavbě. Nejde o žádné dogma, ovšem jako začátečníci nijak neprohloupíte, pokud začnete lodním trupem.