Lodě

Dobrý den,
zdravím všechny modeláře, zvláště pak ty lodní, kteří se zabývají parními pohony. Na vaše stránky jsem narazil náhodně a jsem tedy již celých 23 hodin registrován. Přečetl jsem si články převážně z kategorie Lodě včetně dotazů modelářů na problematiku parních pohonů. Možná bych mohl trochu pomoci a poradit těm začínajícím. Poslední článek s touto problematikou napsal pan Tomáš Kočí koncem roku 2017.

Hromadu let pořádáme srazy osvětlených lodních modelů. Tu a tam někdo přinese maják a položí jej na hranu mola. Je to hezké, ale stále jde jen o objekt na břehu. Jsme však lodní modeláři, a tak jsem tak dlouho hučel do kolegů u vody, až se jeden z nich odhodlal a majákovou loď postavil. U funkční majákové lodi si člověk s dvoukanálovým vysílačem nevystačí, to však v dnešní době není žádný problém: Kromě toho, že musí mít na své palubě maják, též je zapotřebí funkční kotvící zařízení, aby na požadovaném místě stále stála.

Minulou zimu jsme s mým bratrem vzpomínali na naše modelářské začátky. Semleli jsme toho dost. Nejvíc jsme debatovali o našem prvním modelu lodi. Byl to Delfín z edice plánků Modeláře, číslo 62. Tenkrát jsem ho stavěl v zimě 1981/82 v kroužku lodních modelářů při DDM Český Krumlov. Tento model je vymyšlen pro, dnes již jen národní, kategorii EX-500. Byl mírně upraven zvýšením boků burty. Tenkrát jsme stavěli z materiálu, co dům dal. V současnosti máme možnosti daleko lepší.

Na konci druhého dílu jsem popisoval první plavební zkoušky své nové lodi. Ze začátku to šlo ztuha, když jsem na první pokus svého Béďu Méďu málem utopil... Ale postupně, krok za krokem, se dílo nakonec podařilo. Na třetí pokus už má pětistovka bezpečně křižovala po hladině Pohránovské požární nádrže.

Na posledním setkání na víkendu s MoNaKem jsem došel jsem k názoru, že zatím s Kalarkou končím. Chybí mi druhý kapitán s remorkérem pro tahání Velkého Kačera. Láďa po setkání napsal, že Velký Kačer bude na akcích pouze v Písku a jenom, když o to požádám.

Na konci prvního dílu jsem psal o tom, jak jsem vyráběl zátěž na kýl. Chvíli mi to trvalo a výroba sama přinesla pár „úsměvných“ příhod. Ale nakonec se dílo podařilo. Škoda jen, že na kýlu mé lodi to závaží nevydrželo déle, než do prvních zkušebních jízd na požární nádrži :-)

Na začátku tohoto příběhu byla snaha posunout se ještě výše ve výsledkové listině v konečném pořadí seriálu Moravského poháru (dále jen MP). Pro úspěch v závodech MP je potřeba mít to správné „sportovní náčiní“. Takže jsem byl zvědavý, zda dokážu postavit novou a ještě lepší loď, než byla ta z roku 2024. Zkrátka, zda nový konstrukční návrh pro sezónu 2025 (obrázek 01), bude mít ještě lepší jízdní vlastnosti, než „pětikilo“ z roku 2024 (02).

Pro 3D model Z-pohonu jsem vycházel z generálního plánu provozovatele v měřítku 1:50.
Chtěl jsem mít Z-pohon jako maketu a to se mi podařilo. Průměr lodního šroubu je 60 mm. Model je vytištěn na 3D tiskárně v základním resinu.

Začnu asi zeširoka. Tak mě omluvte nebo první odstavce přeskočte. Vánoce roku 2020 jsem si nadělil 3D tiskárnu, že jako půjdu s dobou. Né, moc mě to lákalo a teď mě to baví. Je pěkné pustit velmi dlouhý tisk a mezitím se věnovat klasické modelářské činnosti. Po prvních pokusech, co tvořit, jak toho dosáhnout, atd. jsem skončil jako mnoho ostatních tiskařů u volně stažitelných 3D modelů.

Tento model jsem si nezvolil sám. Přinesl mi jej minulé Vánoce Ježíšek pod stromeček. Představa stavby další lodě mě sice po skoro dvouletém zápasu s oběma Barrakudami moc nenadchla, ale obrázek modelu na obalu vypadal hezky. To nakonec rozhodlo pustit se do práce ihned bez odkladu.

Vzhledem k netradičnímu trupu lodi jsem nechtěl použít plný profil stojánku. Pro vytvoření stojánku lodi jsem jako předlohu zvolil konstrukci, která se používá při vytažení lodi v suchém doku.

V závěrečné části naší trilogie se podíváme i na to, že při stavbě Barrakud a jejich provozu nebylo vše zalité sluncem na první dobrou. Jako se to stalo jiným před námi, i my jsme si museli projít slepou uličkou. Rádi bychom se o své poznatky podělili, abyste stejné problémy nemuseli také řešit.

V první části trilogie jsme se věnovali výrobě samotného trupu, v tomto článku přistoupíme k osazení pohonu a další elektroniky, výrobě detailů, povrchové úpravě… Zkrátka a dobře všemu, co ještě musíme udělat, než s modelem poprvé vyplujeme.

Selibovský rybník u stejnojmenné obce nedaleko Písku hostí několikrát do roka soutěže a srazy modelů hydroplánů. Roky jsem pravidelně navštěvoval tu nejstarší, která bývá začátkem srpna, jenže pak se začaly i přes léto objevovat akce lodních modelářů, a tak šla na 15 let pravidelnější návštěva stranou. Na píseckých srazech lodních modelářů mi Robert Jurka před časem líčil, jak na ty menší srazy v červnu a září jezdí s lodními modely, čímž mi nasadil brouka do hlavy.

Jachtu Barrakuda většina lodních modelářů zná jako model určený pro kategorii EX–A. Existuje i dost pokusů o její přestavbu na kategorii F4 A, většinou v poloviční velikosti než má originál plán z edice Modelář. Je to celkem líbivá loď, proto jsme se asi před 2. roky s Dajou Seberou domluvili, že ji v poloviční velikosti zkusíme postavit také. A rovnou dva exempláře. Já připravím kopyto, laminovací expert Daja zhotoví co nejlehčí a nejpevnější trupy. Osazení pohonu a RC vybavení, výroba nástaveb, kormidel, osvětlení a různé doplňky byla zase moje starost.