Lodě

Dalším stupienkom, ktorý musím zdolať pri riešní problematiky pohonu môjho remorkéru WG sú Kortove dýzy. To, čo ma na modelárskej činnosti najviac uspokojuje a pri čom si najlepšie oddýchnem, je práve stavba modelu a riešenie technických problémov vlastným umom a rukami. I to je dôvod, prečo sa snažím čo možno najmenej skĺznuť do polohy kupovača modelov a hotových súčiastok. Rozhodnutie bolo teda jasné. Skúsim sa s tým problémom popasovať sám a tak, aby to riešenie bolo jednoduché a zároveň účelné. Rozhodne som sa však chcel vyhnúť len klasickému kúsku trubky, v ktorej by rotovala lodná skrutka.

V časopise RC Modely č.7/2005 mě zaujal článek o prototypu experimentálního člunu RAYTHEON. Jedná se o loď třídy LCS (Littoral combat ship), což jsou v podstatě lodě operující v pobřežních vodách a nepouští se daleko do oceánských dálav. Tato třída představuje nevelké, ale vysoce manévrovatelné lodě, s rychlostí asi 50 uzlů. Lodě by měli sloužit jako univerzální stíhač hladinových lodí a ponorek. Raztheon je koncipován jako trimaran a byl projektován v technologii Stealth (tj. „neviditelné“ objekty. V následujícím čísle tohoto časopisu byl zveřejněn stavební postup od p. Humla. Neobvyklé tvary plavidla mě zaujali natolik, že jsem se rozhodl model postavit.

Od dokončení kitu Musashi v létě roku 2004 jsem nespustil na vodu žádný nový lodní model. Příčin bylo víc. Zaprvé pohodlnost. Když
jsem měl k dispozici fungující a obstojně vypadající loď, neměl jsem takovou motivaci v brzké době stavět něco nového. Dále jsem
přesunul část své pozornosti na letadla a věnoval se pořizování a stavbě NIKa. No a především mně postihly komplikace v osobním
životě. Nejprve jsem pobýval půl roku na stáži v Německu, po návratu domů jsem zas musel řešit ukončování svého pobytu na VŠ a
shánění práce. Po jejím nalezení jsem se zas nějakou dobu aklimatizoval a zvykal si na nový styl života… To vše mi bralo dost času
a energie, že mi na modely nezbývalo tolik, co bych si přál. Až loni v zimě jsem opět pocítil trochu víc klidu a následně silné nutkání
k nové modelářské aktivitě.

Měl sem postavenu jachtu Hole 10, ale tu sem prodal k vůli její velikosti i touze po něčem novém a trochu menším. Proto jsem si pořídil v březnu 2007 stavebnici jachty Jet Star (trysková hvězda) od firmy Graupner. Jachta mě zaujala již dávno přesto jsem chvíli přemýšlel co pořídit, přeci jen se rozmýšlelo o nové jachtě a ne o potopeném rezavém křižníku. Líbí se mi její jednoduchý elegantní vzhled a zejména zajímavý pohon dvojicí vodních trysek-JET. Stavebnici a jety mi ochotně a bleskurychle objednal Pavel z ostravské prodejny SCZ. Po týdnu od objednávky jsem jedno odpoledne po práci odjížděl s krabicí napůl nacpanou v krosně domů. V MHD jsem byl středem zvědavých očí občanů.

Při zhotovování modelu na soutěž tug towingu se vyskytla komplikace v podobě lodního šroubu. Potřebný rozměr nebyl k dostání v obchodech a tak jsem přistoupil k jeho výrobě. O tom, jak na to se podělím s vámi v tomto článku. Budete k tomu potřebovat mosaznou tyč, mosazný plech potřebné tloušťky, lupenkovou pilku na kov, nějaké vrtáky, závitník, pilku na železo, sadu pilníků, pájku, cín s obsahem stříbra (osobně používám s příměsí 1,7 % Ag , pro mé potřeby to stačí. Ti náročnější zvolí stříbrnou pájku), pájecí tekutinu na mosaz a eventuelně jinou chemii. Samotná kalafuna se neosvědčila.

Nedávno jsem na zdejším fóru uvedl do života registr remorkérů třídy Springer a řekl si, že by bylo dobré přidat praktickou ukázku vlastního
výrobku. Moje loď není typickým tlačákem, ale byla spíš inspirována skotskými říčními čluny.

Již několik desítek let se věnuji rychlostním lodním modelům s elektrickým pohonem. Kolem roku 2000 jsem po návštěvě soutěže seriálu MiČR na pražském Košíku (kde se tato třída jezdila v té době jako doplňková) zakoupil i dva trupy Flea pro třídu rychlostních modelů E400. Tato národní třída se v poslední době značně rozšířila i mezi lodními modeláři, kteří se nezúčastňují soutěží seriálu tříd M MiČR nebo seriálu soutěží Moravského poháru. Chtěl bych se s Vámi podělit o zkušenosti MIF teamu s modely pro tuto třídu.

Při jednom klubovém posezení v hospůdce „U Voraře“ přinesl Zdenek Bílek ukázat několik čísel časopisu Model Boat. Moc se nám líbil a jak jsme tak probírali obsah, Zdenka napadlo oslovit redakci časopisu a požádat je o souhlas s publikováním některých článků na MoNaKu. Zdenek nelenil, a napsal do redakce. Netrvalo dlouho a dostali jsme odpověď k našemu potěšení kladnou! Zdenkovi se podařilo získat souhlas k publikování návodu na stavbu jednoduchého a přitom hezkého remorkéru Jasmin od pana Richarda Webba včetně stavebního plánku! Pod jednou podmínkou - pokud si model někdo postaví, pošleme snímky modelu do jejich redakce. Chtěl bych tedy moc poděkovat Zdenkovi, který vše vyjednal a článek také pro Vás přeložil a doufám, že si opravdu tento model někdo postaví. Vždyť se blíží nová sezóna v tug towingu a tak někdo kdo chce tug towing vyzkoušet, může si postavit právě tento model.

Předložený seriál fotografií doplněný textem má pomoci zájemcům, kteří se nadchli kouzlem historických plachetnic a chtějí si postavit neplovoucí maketu. Na soutěžích jsem

se totiž několikrát setkal s modeláři, kteří si postavili sami již několik historických plachetnic z plastikových stavebnic a rádi by zkusili také něco „ze dřeva“, avšak ve svém okolí nemají

někoho, kdo by jim mohl při stavbě poradit. Předkládám zde souhrn zkušeností získaných v průběhu několika desítek let při stavbě svých lodí. Mým přáním je nabídnout styl práce,

zamezit opakování častých hrubých chyb a pomoci překonat problémy, se kterými se potýká každý začátečník.

V tomto článku bych se chtěl věnovat „konstruování“ z hlediska modelaření. V oddílu

„Software“ a sekci „CAD“ jsem založil diskuzi na toto téma. Tato

diskuze si klade za cíl nějak zmapovat různá kreslítka pro využití v modelařině. Já se ve svém

článku budu věnovat trochu teoretickému povídání a potom vlastní zkušeností z používání softwaru pro

modelování a kreslení.

Po tom, co jsem zjistil, že létání není tak jednoduché, jsem se rozhodl, že zkusím lodě. Začal jsem pátrat po nějaké

pěkné na internetu. Uchvátily mě moderní jachty. Doufal jsem, že
objevím spoustu plánů, ale jak bylo velké mé zklamání, když jsem zjistil, že sehnat plány na moderní loď je nereálné.

Tak jsme opět po čase zaznamenali v Upperlandskych loděnicích zvýšenou aktivitu. Vzhledem k tomu, že cheddarovské hořáčky ve skladu postupne

dochazejí, byli jsme nuceni se pustit opět do vyvoje v našich laboratořích. Keramicka desticka „Meva“ zmenšená na 12x6cm je přecijen ještě dosti velká

na to, aby to nějak kloudne hořelo. Právě kvůli laborování, jsme byli nuceni sáhnout po poněkud netradiční konstrukci rámeček a dno zvlášť.

Jak jsem již předesílal v pojednání o Monaku, zabývám se občas stavbou papírových modelů a vlastním poměrně rozsáhlý archiv různých

„vypižlávánek“ z časopisu ABC. Nedávno jsem zalovil v jeho spodních vrstvách a padla mi do ruky letitá vystřihovánka kolesového parníku New Orleans.

Vyšla v jmenovaném časopise před cca 25 lety, autorem byl arch. Richard Vyškovský a byla koncipována, jako plovoucí funkční model. Z jakési nostalgie mne

přepadla touha jej postavit.

Upozornění: Při výrobě Pepy, nebylo použito žádného měřícího přístroje, pravítka či metru. Všechny rozměry, rozteče,

průměry, délky a šířky jsou tudíž tajné. Plány, nákresy či poznámky neexistují. Čas věnovaný psaní článku byl delší než

dodělání parníčku.

Na web mo-na-ko jsem narazil někdy na jaře tohoto roku a musím říct, že mne zcela uchvátil a mám jej již pročtený

křížem krážem. Ve svých sedmatřiceti letech se sice někdy, co čas dovolí, modelařině věnuji, ale v naprosté většině pouze

papírovým modelům různého stupně obtížnosti a propracovanosti povětšinou polské provenience. Pokoušel jsem i letecké

modelářství, ale přes překonání počátečních neúspěchů k postupnému zvládnutí ovládání letadla mne to nijak zvlášť za srdce

nechytlo. I když občas opráším křídla a jdu to provětrat.