Racek s parní turbinou

Jako první jsem vyrobil jednoduchý kotel a turbinu skoro přesně podle knihy. Samozřejmě že to vůbec nefungovalo. Turbinu jsem pozměnil. Udělal jsem ji v trochu jiných rozměrech, ale hlavně jsem ji uložil na jednu stranu. Začalo to fungovat. Jako vytápění jsem se rozhodnul používat PePo (Pevný Podpalovač). Je nejdostupnějším a nejjednodušším řešením pro začátečníka. Topení plynem jsem zavrhnul především vzhledem k mým nulovým zkušenostem s těmito věcmi vůbec. Vytápět pevným lihem jsem chtěl, ale nebyl jsem schopný ho sehnat (teď vím, že ho mají drogerie Teta). PePo má jednu výhodu a řadu nevýhod. Pěkně se z něho modelově kouří a vypadá velmi realisticky. Umí zhasnout kdykoliv za větru. To se dá vyřešit. Velice špiní topeniště a kotel. To se dá pravidelně čistit. Ale hlavně umí velice rychle shořet, když se špatně navrhne topeniště nebo průměr komínu. Po dvou měsících zkoušení a blbnutí jsem měl kotel na PePo, kde hořela jedna kostka 25 minut a turbinka se točila asi 15 minut. Vyzkoušel jsem to i se zátěží lodním šroubem pod vodou a taky to fungovalo a dokonce rozbíhalo bez postrčení rukou.

S naivní představou že mám hotový pohon jsem se pustil stavby modelu. Rohodnul jsem se pro jednoduchou stavbu otevřeného parního člunu. Chtěl jsem rychlou nenáročnou stavbu a možnost neustále zasahovat dovnitř. Také šlo o přístup vzduchu a větrání výparů, který jsem neumněl řešit a otevřenost stavby to řeší za mně. Model je dlouhý 70 cm. Je celodřevěný, plaňkovaný. Pohyb kormidla zajišťují řetízky. Kormidelní kolo se otáčí zároveň s pohybem kormidla pomocí lanek. Stavba trvala tři měsíce.

Pohon jsem vsadil dovnitř a ono to nefungovalo a ani jednou se neroztočilo. Provedl jsem spousty změn a úprav. Loď se rozjela, ale jela velice pomalu. Vyrobil jsem postupně další dvě turbiny a tři kotle. Postupně jsem začal nabývat jistotu jak to má vlastně být, aby byly otáčky vysoké a zároveň to mělo dostatečnou sílu točit vrtulí.

Turbina má průměr 55mm, šířku 5mm. Je v ní celkem 65 turbínových lopatek. Lopatky jsou mírně zešikma proti směru náporu páry. Uvnitř je kroužek, aby se pára hlavně při rozběhu neustále měla o co opírat. Kolem turbiny je kryt kvůli tryskající horké páře a také protože se to celé naprázdno točí vysokou rychlostí, takže je potřeba také myslet i na bezpečnost provozu ve všech rovinách (na fotkách a videu kryt chybí, aby bylo co fotit). Vše pohánějí dvě trysky z obyčejného prázdného zapalovače. Trysky mají otočné uložení a jejich změna polohy je možná ve všech osách. Použití hadiček je nutné kvůli nastavování trysek.Vnitřní průměr hadic je 2mm. Turbina se musí umět rozeběhnout foukáním „na hubu“ do obou trysek se zátěží převodů a šroubu s neponořeným modelem. Variantu s jednou tryskou jsem vyzkoušel také. Otáčky byly prakticky stejné, ale kroutící moment byl podstatně nižší. Chtělo by to ještě vyrobit kondenzační nádobu, protože sražená voda se prozatím dostává do trupu a jemu to rozhodně neprospívá. Tímto jsem se začal zabývat až nakonec, protože by mi kodenzační nádoba během stavby jenom zavazela a znemožňovala změny. Zpomalovací převod 2,6:1 ozubenými koly. Ozubené kolo na turbině je kovové (mosaz), na hřídeli šroubu plastové. Méně o sebe drhnou a nerachotí tak jako dvě kovová kola. Lodní šroub je dvoulistý průměr 40mm. Je původně 45mm, ale zkrácený a zaoblený a má podstatně větší tah než stejný typ 40mm bez předělání. Málé parní čluny té doby měly dvoulisté vrtule, takže aspoň v tomto bodě se nerozcházím se skutečností. Kotel je dvoukomorový 2x2,2dl. Má dva komíny, dva výstupy, dva kombinované ventily (napouštěcí a zároveň pojistný), jedno společné topeniště. Výška topeniště je 55mm. Zde používám dvě kostky PePo. Vše je z mědi. Vzhledem k topení na PePo musí mít komíny dostatečnou tloušťku stěny, protože v nich dochází k dohořívání paliva. Spotřeba páry není vysoká jak se všeobecně tvdí. Je to zhruba 0,8 až 1dl vody na 15min. Původní stojatý válcový kotel nemá dostatečný výkon. Bohužel jsem ho musel dát pryč i když je podstatně hezčí a maketovější. Takže jsem uložení kotle musel předělat a snížit. Každý kotel musí mít všechny bezpečnostní prvky, jako je správně nastavený bezpečnostní ventil, manometr, vodoznak atd.

V poslední době jsem začal používat předehřívání vody. Doba jízdy se prodloužila na 20 minut a zároveň se o něco málo zvýšila jeho rychlost. Také výměna vrtule za Raboesch 50 třílistou vcelku pomohla. Ale rozhodně se nejedná o nějaký rychlík.

Tento článek není návodem na výrobu, ale pouze popisem něčeho o co jsem se pokusil a ono se to nakonec přece jenom povedlo.

Obrázková galerie

Videosnímek 4,5 MB / 46 s

Tomáš Vilcsek

Ostrava