Lodě

Nějak jsem dostal psavou náladu, protože se blíží zamykání vody a to je problém na půl roku... Taky bych chtěl říct, že ta pára vždycky není jen legrace, ale nekončící řada problémů, a když to nakonec dopadne dobře, tak jsem rád, ale není to tak pokaždé.

Parníček Puf-Puf nebo také Baf-Paf (v zahraničí jako Pop-Pop) je velice dobře znám. Návod na jeho výrobu jednou vyšel v časopise ABC. Jako malý kluk jsem tento parníček vždycky chtěl mít, ale nikdy jsem se na něj nevzmohl. Spirálku jsem stočit nedokázal a vyrobit kotlík jsem neuměl. Až letos jsem si řekl, že si parníček konečně postavím. Na internetu jsem o tom nastudoval, co se dalo. Na YouTube jsem si promítl spoustu videí (zadejte heslo „pop-pop“). Některé návody mi připadly hezké, ale pracné, jiné lehké, ale hrozně upatlané a některé svým výsledkem silně nepřesvědčivé. Nakonec jsem se rozhodl, že si udělám parníček s kotlíkem (stočit hezkou spirálku neumím doteď). A aby nevzniklo jen tak nějaké prapodivné plavidlo, nechal jsem se inspirovat britským kanálovým remorkérem Bantam a sardinkami (v oleji).

Tato stavebnice je určena modelářům vyznávajícím klasickou „dřevěnou“ stavbu s plaňkováním trupu. Přitom stupeň předzpracování umožní řadu operací provádět i v domácích podmínkách, což je jistě dobrá zpráva pro všechny modeláře, kteří nedisponují dílnou.

Starcova zpověď: Konečně jsem se vyhrabal z postele. Ladous napsal krásné povídání o mé sedmdesátce, ale poslední obrázek, co dal na konec, jasně ukazuje, jak to bylo - penzista nedlouho před kolapsem -, chvíli po vyfocení jsem odjel domů a dostal zimnici a zalezl do postele. Obvyklá doba asi tři dni pocení se protáhla na deset dní, zřejmě se ve stáří všechno prodlužuje. Kašel a třes ze zimy, potom mi teklo z nosu, manželka se o mně pečlivě starala jako vždy, ale nic platno.

Práce na Imaře postoupily ze základní části kompletace polotovaru, broušení, kitování, usazení pohonů, RC výbavy a základního nástřiku k detailnější tvorbě prvků dávající už ucelenější vzhled trupu, bortů paluby a nástaveb. Souběžná výroba doplňků na palubách a nástavbách je už práce čistší a relaxační... Samozřejmě s větší mírou mikroúkonů a rozměřování.

Samostatnou kapitolou v mém zájmu o remorkéry jsou typy těchto lodí se starším datem vzniku, respektive historické kousky... Jejich nostalgické kouzlo provokuje nejednoho modeláře - ladné tvary, velký parníkový komín, bohaté vybavení, kombinace dřeva a kovu, exotická vůně dálek... Takto jsem pojal stavbu této lodi.

V dalším pokračování miniseriálu o stavbě remorkéru Fairmount Alpine je už model plně plavby schopný a pouze se „gramážuje“ a na rádiu dolaďuje ovládání pohonů… a samozřejmě se souběžně dodělávají všechny detaily.

Doba letních dovolených trochu práci na lodi zpomalila, nicméně se pomaličku rýsuje podoba. Nástřik originálních odstínů barev podle předlohy a pohrávání si s detaily nástaveb a vybavení, to je nynější fáze modelu.

Tak při druhém vstupu do problematiky stavby tohoto výkonného remorkéru se už realizuje konstrukce palub, od nejspodnější pracovní až po hlavní můstek a vůbec koncepce konečné úpravy. Zjištění, jak malé měřítko ve skutečnosti je vůči mohutnosti skutečné lodi, bylo na moje staré klepavé ruce a obrýlené oči docela kruté, nicméně mě tato piplačka neodradila a dílo je započato.

Moje celoživotní náklonnost k pracovním lodím - remorkérům - mě přes všechny modelářské cesty necesty dovedla právě k realizaci modelů těchto „pracantů“. Nemám až takové ambice vytvářet makety, i když mě tato kategorie fascinuje, ale spíše detailnější a plně funkční polomakety. Oceánský offshore remorkér typu Fairmount Alpine, vyrobený v Niigatských loděnicích (v Japonsku) a působící v holandských službách (Rottterdam) i s jeho příbuznými (F. Summit, Sherpa, Glacier a Expedition) byl po dlouhých letech další výzvou, a to v měřítku 1:72, realizovanou na špičkovém laminátovém trupu výrobce Petera Mikulky (MP plast).

Článek, jež právě čtete, pojednává o plachetnici Benjamin W. Latham. Těch se na našich vodách proháněla již celá řada (jednu mám v držení i já) a další řada je jistě bude následovat. A to i přesto, že Benjamin W. Latham není plachetnicí bezproblémovou. Tu a tam se vydá na průzkum dna, přičemž se zdá, že čím větší model bude, tím měně s ním bude starostí. Následující text z pera Štefana Ábela popisuje model z opačného spektra, u kterého pojem Minisail sedí.

Předcházející díly volného seriálu rad pro začínající parníkáře před více než rokem publikoval Jiří Voráček. Tentokrát žezlo rádce převzal Petr Stejskal, aby naše čtenáře seznámil s problematikou turbín. Těm pro letecké modely se věnuje řadu let, ale o nich dnešní článek nebude. Řeč bude o turbínách vhodných pro pohon modelů parníků - o parních turbínách: „Parní turbíny nejsou u modelů moc rozšířeným pohonem (přeci jenom periodický posuvný pohyb je člověku jaksi přirozenější než svištící turbína), proto jsem se rozhodl napsat něco osvěty.“

Dobrý den všem čtenářům MoNaKa,v tomto krátkém článku bych Vám rád popsal stavbu mého prvního Springera a vlastně mojí první lodi, která je stavěná tzv. od nuly. Proto, prosím, omluvte neduhy a nepřesnosti, přeci jen se pořád učím. Stavba začala stáhnutím plánků bočnic zde na MoNaKu. Rozhodl jsem si Springera trošku zvětšit. Trup je stavěn z 5mm překližky a dno z 0.8 mm a dále je vyztužené nosníky. Celý trup je olaminovaný 3x 140 g/m2 tkaninou, dále tmel, plnič, základová barva a nakonec matné akrylové barvy.

Nevybavuji si ten moment, kdy to přišlo. Brouzdal jsem po stránkách firmy Rolls-Royce a v námořní sekci jsem narazil na jejich propagační materiál. V něm bylo několik obrázků lodí, které s touto firmou nějakým způsobem byly spjaty. A mezi nimi ONA. Isafold HG 333 (IMO 9350616). Upoutala mne elegancí, barvou a celkovým vzhledem.

K výrobě kompozitového modelu jsou zde použity dvě části negativní formy (viz popis její výroby v minulém dílu). Opět bude použita technologie ručního kladení jednotlivých vrstev.