Oscilační pohonná jednotka pro modely parníků

Dobrý den,
zdravím všechny modeláře, zvláště pak ty lodní, kteří se zabývají parními pohony. Na vaše stránky jsem narazil náhodně a jsem tedy již celých 23 hodin registrován. Přečetl jsem si články převážně z kategorie Lodě včetně dotazů modelářů na problematiku parních pohonů. Možná bych mohl trochu pomoci a poradit těm začínajícím. Poslední článek s touto problematikou napsal pan Tomáš Kočí koncem roku 2017.

Já jsem navrhl a postavil pouze jediný parní stroj (před 40 roky) pro říční bočnokolesový parní remorkér Lanna, který jsem ale z důvodu stěhování již nikdy nedokončil. Nejsem tedy lodní modelář. Plně ale rozumím lidem, kteří se rozhodli pro parní pohon lodi, přestože by mohli použít jednodušší pohon - elektrický. On pohled na rozbíhající se parní stroj, pohyb pístní tyče vedený křižákem, pohyb ojnic a šoupátek, roztáčející se klikový hřídel doprovázený zvukem expandující páry odcházející přes šoupátka z pracovních válců má své kouzlo, které elektromotor doplněný simulátorem zvuku nahradit nemůže.

Tento článek není určen pro modeláře, kteří si dokážou zkonstruovat a vyrobit parní stroj sami, ale pro ty, kteří chtějí nějakým způsobem začít. V dnešní době není problém si cokoli koupit včetně parního stroje, ale pocit, že jsem si to vyrobil sám (třeba jen částečně) a funguje to, je neocenitelný. Pro začátečníky bych doporučil začít se strojky oscilačními.

Asi před šesti roky jsem se rozhodl vyrobit (jen tak pro zábavu) univerzální dvojčinnou oscilační jednotku, kterou by bylo možné libovolně řadit do sestav a vytvářet tak víceválcové pohony. Vznikl tak základní jednoválec, dvouválec, řadový tříválec, protiběžný čtyřválec a hvězdicový pětiválec. Vrtání základní jednotky je 14 mm, zdvih 16 mm, tedy zdvihový objem 2,46 cm³ síla působící na píst při tlaku 2 bary je 3,8 N, kroutící moment na klikovém hřídeli je 2,46 Ncm. Pro lodní modely je použitelný ale pouze dvouválec, řadový tříválec a řadový čtyřválec (ten jsem sice neskládal, ale problém to není). Výhodou takto uspořádaných pohonů je ale to, že je v lodi můžeme usadit na stojato, nebo na ležato podle místa. 

Modeláři, kteří chtějí začít s tímto pohonem se musí nejprve rozhodnout co budou chtít pohánět. Pro pohon kolesa budou potřeba nižší otáčky stroje, pro pohon lodního šroubu je to jedno. Nižší otáčky je možné nastavit polohou šoupátka (škrcení páry), ale za cenu ztráty výkonu. Bude proto vhodnější doplnit výstupní hřídel převodovkou (do pomala).

Samotná výroba tohoto stroje složitá není, ale bez soustruhu to nejde. Ani sebešikovnější modelář to pouze s elektrickou vrtačkou ve stojanu nemůže zvládnout. Doporučil bych tedy, aby si přesné soustružené díly nechal od někoho vyrobit a zbytek podle svých možností případně vyrobil sám. Pokud si to složí, připájí přívodní trubičky a rozeběhne, bude mít určitě dobrý pocit. Ještě bych chtěl dodat, že do jednočinných strojů, které nevyžadují tak vysokou přesnost bych se nepouštěl. Stroj vám vydrží několik let a o něco vyšší investice se určitě vyplatí, možná ale to vyjde i levněji, protože při stejném výkonu budete potřebovat poloviční počet válců, pístů, pístních tyčí, klikových hřídelů atd.

Vím, že tento článek vám příliš nepomohl, potřebovali byste výkresovou dokumentaci stroje. Pokud bude mít někdo zájem, dokumentaci někde snad najdu, opravím poničené vazby a výkresy doplním o tolerance, které jsem při vlastní výrobě nepotřeboval. Dokumentaci zveřejním na těchto stránkách včetně souborů .dwg potřebných pro výrobu dílů laserem, nebo vodním paprskem.

Petr Kalous