BÉĎA MÉĎA II, aneb jak jsem si pro sezónu 2025 postavil novou EX-500 (2. část)

Na konci prvního dílu jsem psal o tom, jak jsem vyráběl zátěž na kýl. Chvíli mi to trvalo a výroba sama přinesla pár „úsměvných“ příhod. Ale nakonec se dílo podařilo. Škoda jen, že na kýlu mé lodi to závaží nevydrželo déle, než do prvních zkušebních jízd na požární nádrži

Ale pojďme postupně. Skořepinu své nové lodi jsem zdárně dokončil. Na kýl jsem pak namontoval tu pracně vyrobenou zátěž. Následně jsem se pustil do práce na kormidle a lodních hřídelích. 

A co že mě vedlo k myšlence použít k pohonu své lodě šrouby dva? Protiběžné šrouby jsou už z principu výhodné. Při jízdě vpřed totiž není záď lodi unášena smykem do strany. Na okruhu Moravského poháru (dále v textu už jen MP) slouží dva šrouby k pohonu takřka všech lodí třídy EX-A. Takže se o žádnou převratnou novinku nejedná. Proto mě překvapilo, že jsem za ty 4 odježděné sezóny na okruhu MP žádného dalšího „dvoušroubého kolegáčka“  nepotkal. Třeba je to tím, že na krátkých půlmetrových EX-500, to dosud nepřinášelo očekávaný výsledek. Anebo jsou pro ostatní modeláře dva šrouby zbytečné, případně zdrojem problémů? Těžko říct, proč tomu tak je...

Dovolte mi nyní krátké ohlédnutí: 

Do seriálu závodů Moravského poháru jsme naskočili v sezóně 2022. To měl náš pardubický miniteam k dispozici jen jednu soutěžní loď. Na jaře roku 2022 jsem zdárně dokončil svou více než 30 let rozestavěnou loď Kajman. Stavbu lodi mi totiž přerušila v roce 1991 povinná vojenská služba u potápěčů v Banské Bystrici. No a po vojně jsem měl už zase jiné priority než lodičky... Tak proto ta letitá prodleva ve stavbě. 

Někdy na konci osmdesátých let vyšel v časopisu Modelář plánek na stavbu vojenského strážního člunu Kajman (obrázek 08). Loď byla podle stavebního plánu vybavena dvěma nezávislými elektromotory. Typ motoru, tehdy sovětské výroby, nesl označení A257. Tento typ motoru se vyráběl a prodával jako komplet jednoho dílu. Na tělo motoru plynule navazovalo pouzdro s hřídelí. Pohon zajišťoval pravotočivý třílistý lodní šroub. Se synchronizací šroubů se v původním návrhu lodi nepočítalo. Kajmana jsem postupně během sezóny vylepšoval. Vyměnil jsem původní motory, oba hřídele a lodní šrouby. Přidal jsem také synchronizaci lodních šroubů. Převodovka se skládá z celkem čtyř ozubených koleček ze stavebnice Merkur. Dále jsem na lodi upravil příď, přestavěl kýl, zvýšil počet kormidel na dvě a provedl jsem ještě další drobné úpravy. 

A výsledek se pomalu dostavil. Vylepšeného Kajmana (09) jsme konečně naučili závodit. První vlaštovka byla na světě, když mi to zacinkalo na závodech v Třebíči 2022. Poprvé jsem v seriálu MP vybojoval medaili - bronzovou. V té samé sezóně, se náš syn Honza také dostavil na vyhlášení nejlepších závodníků. Během sezóny skončil s Kajmanem dvakrát pátý. A tím bylo rozhodnuto, že dva protiběžné šrouby na EX-500 mají smysl. V sezóně 2023 pak Honza v Sedlejově vyhrál svůj první závod MP vůbec. Aby pak v následující sezóně s Kajmanem doplul dokonce na metu nejvyšší. Zvítězil v celkovém pořadí MP 2024 v kategorii pětistovek žáků. V této sezóně jsem už i já posbíral pár úspěchů. S lodí vlastní konstrukce, dvoušroubým Méďou Béďou I (10), jsem obsadil druhé místo v konečném pořadí MP 2024. Opět se tak prokázalo, že naše dvoušroubáky mají budoucnost a závodit se s nimi dá. Takže to, co funguje, to neměň, řekl jsem si. A dva šrouby jsem použil v koncepci své nové lodi konstrukčního typu Béďa Méďa II (11).

Tolik okénko do historie a teď zpátky ke stavbě nového závodního speciálu: 

Po zalepení hřídelí do trupu a osazení kormidla, došlo na převodovku. Rozhodl jsem se převody zjednodušit. Hřídelku motoru jsem napojil přímo na jednu z hřídelí lodního šroubu. Jako synchronizace otáček obou šroubů jsem použil dvě ozubená kola ze stavebnice Merkur, s počtem 30 zubů. S výsledkem jsem byl spokojen a už jsem se nemohl dočkat na zkušební jízdy na vodě.

Na palubě lodi jsem si dal záležet. Lodičky kategorie EX-500 nemají ambice vypadat jako makety třídy F4. Ale proč si ji také neudělat hezkou, no ne? Před rokem jsem prováděl rekonstrukci nástavby u svého závodního speciálu třídy F4-B, lodi PILOT 24. Rád si hraju a během plaňkování střechy nástavby jsem nabral dost zkušeností. Rozhodl jsem se na své pětistovce zhotovit palubu, která si už z dálky řekne o pozornost přihlížejících. Materiál na stavbu jsem zvolil 1,5x5 mm silnou lištu z lípy, a spáry pak zhotovil z 0,5mm silné ořechové lišty. Nástavbu jsem chtěl mít co nejlehčí, takže je zhotovena ze sklolaminátu tloušťky 0,6 mm. Střechu nástavby jsem prohnul hezky do obloučku. A na vrchu pak volil opět to stejné provedení. Tedy s lištami a spárami, tak jako na palubě o patro níže. Práce byla docela piplačka. Ale po nalakování bezbarvým lakem jsem shledal, že výsledek stojí za to (12). No škoda jen, že paluba sama není rozhodující pro jízdní vlastnosti „pětikila“.

Pokračoval jsem v povrchových úpravách na trupu a nástavbě. Pro loď jsem zvolil bílo modrou kombinaci. Jako poslední přišlo na řadu přelakování bezbarvým dvousložkovým epoxidovým lakem. A pak jsem tu fešandu konečně nedočkavě položil na vodu. Bylo třeba nejprve trochu zatížit záď. Spravily to dva nerezové válečky umístěné na zádi lodi, vedle osy kormidla. Jinak dle propočtů a předběžných zkoušek v rozestavěném stavu, již nebylo potřeba přidávat žádné další závaží. Loď táhl směrem dolů dostatečně zatížený kýl. A tahal dobře, ne že ne. „To se ti to hezky povedlo,“ pochválil jsem se v duchu, nevěda, co bude následovat. 

Začátkem dubna jsem byl připraven svou novou loď poprvé vyzkoušet na otevřené vodě. Trénovat jezdíme do obce Pohránov, na zdejší požární nádrž. Obec se nachází jen pár kilometrů severně od Pardubic. S sebou jsem si přivezl dvě sady baterií a tři sady lodních šroubů různého průměru. Nevěděl jsem totiž, jak rychle loď popluje. Proto ty tři sady šroubů. Abych v případě potřeby loď buď zrychlil nebo zpomalil. Jako první jsem nasadil šrouby prostřední velikosti a položil jsem loď na vodu. Na hladině seděla pěkně. Vršek paluby se nacházel v celé své délce cca 19 mm nad úrovní hladiny. Tak jsem zapnul motor, namířil směrem na protější břeh a loď z rukou vypustil. Šrouby se pod hladinou hladově zakously a loď poslušně vyrazila vpřed. Béďa Méďa II se vydal na svou první, 18 metrů dlouhou plavbu. Zatím to jde hladce, pomyslel jsem si, když jsem se z polohy ležícího střelce postavil na nohy. Tak a teď rychle.

Abych stihl doběhnout na druhou stranu nádrže a tam rozjetou loď zase chytil. Následující pohled na vodní hladinu však moje nohy zastavil. Z lodi se během pár vteřin stala skoro ponorka. Nechápal jsem, co se stalo. Namísto zdvižené přídě, která elegantně krájí vodní hladinu na dvě půlky, jsem nevěřícně sledoval, jak se voda valí nejen přes příď paluby, ale dokonce i přes nástavbu. Loď s přídí ponořenou asi 1 cm pod hladinou, se pomalu valila k druhému břehu. Zkoprnělý a bezmocný jsem jen očekával, kdy že se zanoří pod vodu úplně celá. A já si pak užiju neplánovaného jarního koupání. S bonusem zahrát si na hloubkového potápěče, hledajícího vrak na kalném dně, asi 2 metry hluboké nádrže. Ale ta moje holka jedna statečná, přeci jen vydržela dojet k druhému břehu, aniž by se potopila. To štěstí jsem přičítal zejména nástavbě. Vyrobil jsem ji s minimální vůlí, takže těsně přiléhala na obrubu kolem otvoru do podpalubí. No nic, vylil jsem z lodi všechnu nabranou vodu a zkouškám byl pro tento den konec. 

Následovala fáze prvních úprav. No jo, ale jak mám tu loď na přídi odlehčit? Tento úkol jsem shledal jako dost obtížně proveditelný. Z podpalubí lodě totiž nebylo co vyjmout. A tak mě napadlo to jediné proveditelné, zato barbarské řešení - odlehčení balastu. Zátěž jsem na kýlu ponechal, protože jsem ji měl už přišroubovanou a zatmelenou. Na konci, směrem od přídě, jsem balast pilkou jen zkrátil. Následně jsem pilníkem vyrobil rovnou plochu po celé délce závaží. To proto, aby mi neujížděla špička vrtáku do strany. Na stojanové vrtačce jsem začal tu zátěž postupně rozvrtávat. Počet hrubých otvorů "desítkou" vrtákem se úspěšně zvyšoval. Ale zároveň ve mě sílil pocit viny, protože tím nezvratně ničím ten hladký elegantní tvar... 

Měl jsem v plánu snížit hmotnost zátěže na přídi (13), jak jen to je možné. Všechny vyvrtané otvory jsem následně vyplnil černým molitanem. A jako poslední krok jsem zátěž na kýlu po celé délce zatmelil dvousložkovým tmelem. A do výsledného válcového tvaru ho doupravil pomocí smirkového papíru. Následovalo obvyklé kolečko s nástřikem barvy a lakováním. A šlo se znovu na vodu.

Pro druhý plavební pokus jsem tentokrát otvor v palubě lodi hermeticky utěsnil pomocí elektrikářské pásky a igelitu. Až pak nasadil nástavbu. Zatěsnění jsem provedl poctivě. Pásku okolo obruby pro nástavbu jsem dotáhl a přimáčkl. Takže pěkně přiléhala i na čerstvě nalakovanou palubu. Výsledek na vodě byl lepší. Odlehčení zátěže evidentně pomohlo a během jízdy se loď už na přídi tolik nepotápěla. Paluba při jízdě vpřed už tentokrát nebyla pod vodou, ale poslušně splývala přesně s úrovní okolní hladiny. Moje pětistovka plavbu úspěšně zvládla a bez nehody přirazila k druhém břehu. Tak se podíváme, kolik že vody nateklo dovnitř tentokrát, řekl jsem si. A vida, jak ta páska dobře těsní. Voda uvnitř lodi žádná není. Až na tu skutečnost, že jsem spolu s páskou sloupl místy i vrstvu stále poněkud čerstvého laku z paluby. Ach jo... 

Takže znovu a lépe. Musel jsem se pustit do fáze tři. Tu pracně vyrobenou zátěž z mědi... Toho zmetka, co mě stál málem zásah řezným kotoučem do mé mozkovny. Tu potvoru, za kterou jsem nakonec zaplatil celou jednou spálenou flexou. Toho prevíta, kterého jsem v zoufalém pokusu odlehčit svou loď, nakonec musel rozvrtat a pak následně ještě zatmelit. Tak tu mrchu, jsem se svěšenou hlavou poraženého bojovníka, musel z kýlu odmontovat. A už jsem ji nikdy nepoužil. 

Pro třetí pokus plavby na požární nádrži jsem vyměnil lodní šrouby za šrouby s větším průměrem. Tímto jsem získal při jízdě větší tah. Kombinace odlehčené přídě a větších lodních šroubů dodala lodi potřebnou větší rychlost. A vida. Béďa Méďa II se konečně uvolil zdvihnout tu svou tlustou příď nad úroveň okolní hladiny a ukázal všem, jak mají jezdit motorové jachty Boháčů (14).

Dva dny před odjezdem na první podnik seriálu MP jsem byl s lodí konečně hotov. A nyní hurá na závody do Sedlejova!

Pokračování příště… 

Béďa Boháč