Lodě

Ve své modelářské praxi se občas setkávám s dotazy laiků či potenciálních zájemců na téma z čeho a jak je to vlastně postaveno. Na základě toho jsem pojal záměr sepsat přehledný souhrn vlastních teoretických znalostí a praktických zkušeností ohledně zhotovení trupu lodního modelu s cílem usnadnit život především začínajícím lodním modelářům.

Je to dávná myšlenka. Vše se odvíjí od mé náklonnosti k německým lodím období Druhé světové války. Jak se někde objeví nějaká publikace, nebo i foto, koupím, stáhnu, vytisknu, archivuji. Pochopitelně časem tyto zdroje „vyschnou”. Autoři již prohledali archivy, načetli, co mohli a vše nové je velmi vzácné. Takže nové publikace víceméně omílají známá fakta kolem dokola, jinak formulovanými větami. Doplnit je třeba i to, co každý lodní modelář v této zemi ví: V tomto našem krásném jazyce, jsme s časopisy o lodích a nedej Bože s monografiemi na nule.

Všechno začalo tím, že jsem si pořídil stavebnici 3D tiskárny, samozřejmě pro potřeby modelářské. Co mě napadlo jako první, bylo vytisknout si loď. Ovšem najít na internetu nějakou loď dle mých představ byl poněkud problém a tak jsem se pustil do kreslení. Abych nepsal o jiných lodích tak to zkrátím: nakreslil, vytiskl a zprovoznil jsem postupně několik mikro „springerů” a jeden tvarem trupu klasický malý remorkér. Díky tomu jsem nabral nějaké ty zkušenosti z oblasti 3D tisku i modelování.

Temžské plachetní bárky jsou pracovní čluny krabicového tvaru s plochým dnem, malým ponorem a pomocnými ploutvemi zpravidla dřevěné konstrukce s typickými červenohnědými plachtami, plavící se především na řece Temži a jejich mělkých přítocích na jihu Anglie. Velké bárky měly dokonce schopnost plout i na širém moři.

Před patnácti lety došlo v mém životě k významné události s dalekosáhlým dopadem. Konkrétně se jednalo o seznámení s modelářským webem MoNaKo. To bylo tehdy ve svých počátcích a jako každý nový objekt se vyznačovalo prudkým rozvojem. V prvních letech existence na něm vycházela řada pro mě velmi zajímavých a inspirativních článků, které mě přiměly zkusit něco plovoucího postavit.

V roce 2010, při hledání co nového a při nápadu, že to musí být námořní nákladní loď, jsem narazil v polském zásilkovém obchodě GPM-modele kartonowe na model pobřežní lodi Emilia. Při podrobnějším hledání, zda existuje více informací o této lodi ve skutečnosti, jsem ji našel na stránkách pana Syrovátky. Ten ji stavěl klasickým způsobem a moc pěkně zdokumentoval stavbu. Poslal jsem mu dotaz na plánek a po naší domluvě dorazil poštou. Ihned jsem se potopil do studia plánu a poté to nechal zdravě uležet.

Už je to více než rok, co jsem se odhodlal do stavby japonského křižníku IJN Mogami. Poprvé mě napadlo postavit si „větší” válečnou loď po tom, co jsem se v Praze na Lužinách v roce 2014 vyskytnul u námořní bitvy spolku Midway, nicméně ještě dlouho potom zůstalo jen u myšlenky.

Slepování nástaveb už nepředstavovalo nic zvláštního, běžná vystřihovánková praxe (jedinou inovací bylo zhotovení dělových hlavní z kovových trubiček a drátků). Akorát působil potíže papír, na kterém jsem měl vystřihovánku vytištěnou. Normální papír je tenčí než originální z časopisu, takže bylo třeba podlepovat více dílů.

Nová životní etapa přinesla nové priority (zejména sportovní) a na modelaření nezbývalo dost času a energie. Arizona tak spolu s dalšími rozestavěnými loděmi delší dobu čekala na svou příležitost. Ta nastala na jaře 2017, kdy mě po víceleté pauze opět dostihl tvůrčí elán a pustil jsem se do pokračování stavby.

Na přelomu let 1997 a 1998 vyšla v časopise ABC na pokračování vystřihovánka americké bitevní lodě Arizona v měřítku 1 : 420. Vzhledem k mé zálibě v historických válečných plavidlech mě pochopitelně zaujala. V té době jsem se však zrovna nacházel v modelářsky pasivním období a svoji pozornost věnoval převážně PC hrám. Vystřihovánku Arizony jsem si tedy pouze se zájmem prostudoval a odložil na lepší časy.

Před 5 lety jsem dostal od kamaráda Petra Stejskala nefunkční strojek, který si koupil od pana Jirouška zhruba asi před 14 lety do své lodě Johannes Wilhelm. Strojek (šoupátkový s písty 14 mm a válcovými šoupátky 6 mm) poháněl lodičku přes převod do pomala na velký čtyřlopatkový šroub průměru 100 mm, co jsme si koupili oba na výletě do Lipska. Já dosud pro šroub nemám „zaměstnání” ale Petr ho okamžitě využil.

V sobotu 21. října 2017 jsem se vypravil v roli diváka na modelářský veletrh Model Hobby 2017 do Letňan. Jelikož pár dnů před konáním pořadatel vyvěsil seznam vystavovatelů a plánek hal, bylo jasné, že o náplň na celodenní výlet rozhodně nepůjde. Proto jsem se domluvil s Dadou a dopoledne jsme vyrazili do Nové Vsi, kde se konala soutěž lodních maket.

Jak jsem slíbil v posledním textu a který ladous laskavě přenesl na MoNaKo, chci se podělit o své draze nabyté zkušenosti s výrobou kotlíků pro modely parníků.

Protože se objevují stále noví a noví entuziasti, pouštějící se do v Čechách málo rozšířeného stavitelství parníků, rozhodl jsem se sepsat pár zkušeností, nashromážděných v průběhu mnoha let, abych jim usnadnil první kroky.

Stroj je zásadní součást, ale na pohon lodi nestačí. Zde je stručný popis mého zaneprázdnění posledních měsíců. Od prosince. Čas letí... Samotný stroj 2 není reverzní. To zajišťuje jiné zařízení. Tři ozubená kola, první je na hřídeli stroje, další dvě se společně naklání k prvnímu, tak, aby výstupní hřídel jednoho z kol měnil směr otáčení.