Dílna

Při stavbě modelu remorkéru jsem se ocitl před problémem jak maketově zasklít kulatá okýnka v trupu. Kromě vzhledu zde byl ještě jeden požadavek. Okénky nesmí do trupu v žádném případě zatékat. Po prohledání několika slepých uliček jsem naznal, že je čas se zeptat někoho kdo to umí a poprosil jsem o radu svého dobrého kamaráda Ivana (Ivankap). Samozřejmě jsem doufal, že dostanu nějaký zaručený recept, kdy okýnka budou za pět minut zasklená. Po přečtení jeho odpovědi jsem měl několik hodin času abych se na to psychicky připravil, ale mrhat jeho radami jsem si netroufnul.

Na začátek by bylo zřejmě dobré uvést jeden podstatný detail a to ten, že mojí metodou vyrobené pásy mají daleko do perfektního výrobku, ale jsou velmi levnou a snadno vyrobitelnou alternativou (polo)profesionálních výrobků.

Zkusil jsem si (pro mě novou) technologii, a to vakuové lisování plastových desek. Touto metodou jsem vyráběl dveře pro svůj model. Při stavbě mého modelu jsem (ostatně jako každý modelář) potřeboval vytvořit sérii stejných částí (konkrétně dveří - 12 kusů). Nabízelo se hned několik technologií - odlévání, výroba jednotlivých kusů…

Už při stavbě své první historické plachetnice Revenge jsem zjistil, že potřebuju nějaký strojek pro výrobu nepapírových dílů. V návalu nadšení jsem koupil dosti drahý komplet Unimat od The Cool Tool. Umělo to (teoreticky) vrtat, soustružit, frézovat, brousit... ale o praktickém použití a kvalitě raději pomlčím. Takže jsem znovu řešil stejný problém. Tentokrát mi bylo jasné, že už žádnou víceúčelovou dětskou skládačku a v druhém sledu jsem vyloučil stroje nabízené v X-marketech. Jako předpokládané nejčastější použití se jevilo vrtání a frézování, a proto jsem tedy hledal frézku.

Zdoj UV záření je vhodný pro tvorbu tištěných spojů a různých leptů. Ve svém příspěvku nechci popisovat postup výroby tištěných spojů, postup byl již na Monaku popsán v příspěvku o tvorbě profilovaného plechu. Spíš se zaměřím na své zkušenosti s jednotlivými metodami a hlavně na výrobu lampy pro ultrafialové záření. Tento příspěvek je spíš pro začátečníky, zkušení mají své metody a mohou s klidným svědomím další řádky přeskočit.

Jako každý modelář jsem pocítil potřebu vlastnit kotoučovou pilu na drobné řezy. Na hrubé řezání mám s třífázovým motorem a kotoučem 180mm. Takže jsem uvažoval o pile s prořezem do 20mm a stolem o rozměrech do 300mm. Rozhodl jsem se pro vlastní výrobu.

Toto je postup pro výrobu formy „chudého“ muže. Po přečtení různých názorů na výrobu laminátových forem, kdy se cena formy pohybuje v relaci několika tisíců korun, jsem se rozhodl zveřejnit můj postup. Je možné, že kvalita nedosahuje úplné profesionální kvality pro zahraniční trhy, ale pro práci v kroužku lodních modelářů, nebo klubu, plně postačuje. Z podobných forem bylo vyrobeno až 20 ks lodních trupů a i po několika letech nejeví viditelné známky poškození. Tato forma byla vyrobena pro plachtnici třídy Open RG 65 (délka 650 mm).

Při brouzdáním internetem jsem na jednom modelářském webu zahlédl malou stolní horizontální brusku zhotovenou z použitého hard disku. Velmi se mi zalíbila jako vtipné zařízení do maketářské dílny pro výrobu a dokončování drobných detailů. Dnes nemohu zdroj inspirace nalézt a tedy nemohu garantovat originalitu mého předkládaného řešení.

Znáte to. Rukou v dílně není nikdy dost a o svorkách to platí naprosto stejně. Když potřebuji něco přichytit svorkou, tak ať si to rozmyslím sebelépe vždycky zjistím, že ve chvíli kdy začnu něco lepit tak mi minimálně jedna svorka chybí a je daleko. Začnu přehrabovat krabičku kde jsou svorky naházené, nikdy nechytnu tu pravou a pokud je jen rozsypu všude možně, tak se dá mluvit o štěstí.

Lodní modeláři často improvizují a hledají materiály, které by jim práci na stavbě modelu usnadnily. Jedním z nich jsou plastové pásky, kterými se stahují obaly různého zboží. Po důkladném prohlédnutí mi připomínaly kovové rohože, popřípadě imitací schodů. V každém obchodním domě či prodejně je jich spousta, jenom stačí požádat slušného obchodníka. Velmi kvalitní se používají na stažení palet u zeleniny popřípadě novin.

Ti z vás, co máte model lodě se dvěmi kormidly, jste už možná narazili na stejný problém. Na hřídel kormidla se v trupu nasazuje kormidelní páka, která se fixuje utažením šroubku. Právě behem tohoto úkonu se často podaří si kormidla rozhodit, takže je potřeba to celé opakovat. Nakonec jsem si udělal jednoduchý přípravek, pomocí kterého se kormidla dají zafixovat a v případě potřeby zkontrolovat a poopravit. Pod hladinou se skrývají občas nějaké ty záludnosti o které můžeme zavadit.

Při barvení či lakování menších dílů mě trápil problém kam tyto díly odložit po nanasení barvy. Poměrně často se mi stalo, že barva nebo lak trochu stekla a díl se přilepil k podložce. To je nepříjemná záležitost. Stejný problém může nastat, když natíráte třeba nějakou kulatinu. Nakonec se velice jednoduchým a velmi účinným řešením ukázalo použití vysloužilých holících čepelek.

Při stavbě modelu remorkéru Westbourne potřebuji mít neustále k dispozici plán. V případě, že nemáte k dispozici velký stůl, nebo dostatečně velkou stěnu v blízkosti pracoviště je velký problém kam plán umístit. Moje dílnička je ve skříni v předsíni panelového bytu a tam se o nějakém místě už mluvit nedá vůbec. Když jsem opět nedávno řešil problém jak uvolnit horizontální plochy vertikálně zcela zaplněné, praštil jsem se o futra dveří do pokoje. Byl to inspirující střet.

Možná se Vám to už stalo. Potřbujete vyvrtat otvor o malém průměru, třeba do trupu, karosérie a pod, která je už vykytovaná, vybroušená a třeba nalakovaná. Upnete vrták do sklíčidla vrtačky, nasadíte a vrtáte. Moc to nejde a tak trochu přitlačíte, pořád to není ono...zvýšíte otáčky a ještě přitlačíte a najednou jste skrz. V trupu máte krásný otvor a povrchová úprava vzala za své, protože čelisti sklíčidla dosedly až na trup a se ještě točily. Infarktová situace, které se dá snadno předejít.

Před nedávnem jsem cosi hledal na internetu a jak už to tak bývá, co jsem hledal jsem nenašel, ale zato jsem narazil

na stránky MoNaKo. Byl jsem nadšený. Přesto, že jsem již dávno dospělý, vrátil jsem se do dětských let, kdy jsem se

modelařinou pokoušel také zabývat. Bohužel tenkrát žádné MoNaKo neexistovalo (no co si budeme povídat, neexistoval ani

internet ani PC) a tak jsem neměl kde sebrat dobré nápady. Proto bych i já rád alespoň malinko přispěl svojí troškou.