Dílna

Nedávno jsem byl zaskočen složitostí stávajících
postupů při výrobě prkenných palub s tmavou
dehtovanou spárou na modelech starších až historických lodí.
Píšu tudíž jakýsi návod na skutečně super jednoduchou
výrobu tohoto efektního povrchu bez použití šíleností
jako třeba vkládaná nit či řezané proužky černého papíru.

Hlavní cíl byl vytvořit takovou pracovní desku, abych ji mohl kdykoliv složit a uklidit za psací stůl. Největší problém byl sehnat odpovídající nohy.

Před časem proběhla na společném chatu MoNaKa po Skypu krátká diskuse ohledně přepravních beden na modely lodí. Shodli jsme se na tom, že přepravní bedna je sice důležitá a prospěšná věc, ale bohužel doma zabere spoustu místa. Jako ideální řešení se nám jevila přepravní bedna, kterou by bylo možné rozložit na díly a nenápadně kopnout někam pod postel (nejlépe pod manželčinu půlku), aby nezabírala místo na důležitějších místech, jako je například dílna… Pokusil jsem se jednu takovou vyrobit.

Při mém občasném modelaření se potýkám u mého vysílače Optic 6 s jedním problémem. Tím je nošení či uchycení vysílače v době, kdy jej potřebuji mít u sebe, ale nemohu ho držet rukama. Vysílač se překlápí dopředu, a pak je namáhána anténa, čvachtá se ve vodě či vázne v trávě a plete se pod nohy. Druhá varianta je, že se vysílač překlopí anténou vzhůru, dojde k přitlačení kniplu k tělu a občasnému posunutí plynu z neutrálu. Plný plyn v neočekávaný okamžik není také nic příjemného. Vím, že Optic má tlačítko pro vypnutí plynu, taky ho používám, ale občas zapomenu.

Po prohlédnutí pár vnitřků lodí se mi fakt udělalo mdlo, div jsem nekrmil kačenky. Rozhodl jsem se vytvořit tento fotonávod pro ty, kteří si s pájením nevědí rady a taky pro ty kdo si chtějí vylepšit své dosavadní postupy.

Pokúsim sa v krátkosti popísať jednu z možných metód, ako sa dopracovať k laminátovému trupu remorkéru, ak človek nemá veľa peňazí, času, prípadne možnosť si kúpiť laminátový trup na vysnívanú loď. A ešte ak nemá ani poriadne plány (ale to nie je podmienka J). Nedávno ma oslovil kamarát, či nemám nejaký plánik na remorkér, podľa možnosti jednoduchý, aby stavba netrvala príliš dlho. Ďalšou požiadavkou bolo, aby bol remorkér veľký (aspoň 1 meter), s dostatočným výtlakom a dvojmotorový, aby sa dali použiť komponenty, ktoré dotyčný kamarát už mal nakúpené (motory, vrtule, olovené akumulátory...).

Snad není modeláře, který by ve své dílně neměl nám všem tak dobře známé „sekundové lepidlo“. A kdo jej používá ví, co se s ním dá užít „legrace“. Snad jeho největším neduhem je zasychání uzávěrů. Výrobci těchto lepidel si jsou dobře vědomi tohoto problému a tak se snaží různými modifikacemi uzávěrů zasychání zabránit. Přitom stačí takový malý a jednoduchý fígl.

Již dříve se uskutečnil pokus, o natočení plavby soulodí z paluby remorkéru nebo vleku. Nebylo to ale ono. Instalace kamery byl vždy problém. Proto když se mi nabídla možnost získat opravdu miniaturní kameru, tak jsem neváhal. Tohle bude ta pravá věcička pro natáčení.

V poslední době na mě ze všech zákoutí internetu vykukují prostorové (3D) obrázky od panenky Barbie až po Buckinghamský palác. Vypadá to většinou pěkně, ale dalo by se to použít v modelářské praxi? Pomůže mi to nějak v kreslení potřebných dílů? Jak jsem všechno vůbec kreslil do teď?

Ve svém článku se budu krátce zabírat povrchovou úpravou modelu metodou airbrush, která je v poslední době stále více populární. Pokud se lodní modelář vydá do oblasti offshore člunů, tak je to kromě samolepek v podstatě jediný způsob, jak docílit velmi atraktivního vzhledu modelu.

Určitě většina z nás má doma akumulátory velikosti tužkové baterie, lidově nazývané „nabíjecí tužkovky“. Od určitého množství bývá problém udržet přehled, které jsou nabité, které jsou vybité, kam jsem je dal, kdy jsem je naposledy nabil a podobně. Dlouho jsem něvěděl jak na to. Různé krabičky se mi neosvědčily až jsem si vzpomněl na zásobník krabiček sirek, který měla moje maminka v kuchyni u plynového sporáku.

Po mnoha různých zkouškách a pokusech používám při výrobě figurek postup, který by mohl zajímat i ostatní. Figurky dělám z moduritu s drátěnou kostrou. Zkroutíme kousky měkkého drátu - délka asi 10 cm. Podle měřítka zmenšení modelujeme na konci drátků boty - uděláme jich víc do zásoby. Zrovna tak děláme ruce (levé a pravé, ale dají víc práce). Když jich modelujeme víc, tak se začnou dařit.

Toto je postup pro výrobu formy „chudého“ muže. Po přečtení různých názorů na výrobu laminátových forem, kdy se cena formy pohybuje v relaci několika tisíců korun, jsem se rozhodl zveřejnit můj postup. Je možné, že kvalita nedosahuje úplné profesionální kvality pro zahraniční trhy, ale pro práci v kroužku lodních modelářů, nebo klubu, plně postačuje. Z podobných forem bylo vyrobeno až 20ks lodních trupů a i po několika letech nejeví viditelné známky poškození. Tato forma byla vyrobena pro plachtnici třídy Open RG 65 (délka 650mm). Zahájení práce 7:00 hodin - konec 12:40 téhož dne. Vyloupnutí druhý den v 7:00 ráno.

S novými pravidly Tug Towingu pro rok 2009 o vzhledu lodí, jsem se rozhodl konečně dokončit a opravit některé doplňky na svých dvou používaných Springerech. Bylo rozhodnuto, že Barracudě postavím jeřáb a v případě Prvního vyměním současný x-krát poškozený jeřáb za nový.

Pro svůj nový model jsem chtěl modelové nýty či šrouby a ty jsou vždy trošku problém. Jistě že znám metodu samolepek, i jsem naštudoval Invankap/Kebovu metodu ražby z plastových destiček, ale nějak to nebylo ono. Samolepka bude nízká, do ražení plastů se mě nechtělo. Jako správný hledač slepých uliček jsem se zasnil při pohledu na krabičku špendlíků. Nejsme u letadel, tady váha projde a už, šup a bylo.