Články

Před nedávnem jsem cosi hledal na internetu a jak už to tak bývá, co jsem hledal jsem nenašel, ale zato jsem narazil

na stránky MoNaKo. Byl jsem nadšený. Přesto, že jsem již dávno dospělý, vrátil jsem se do dětských let, kdy jsem se

modelařinou pokoušel také zabývat. Bohužel tenkrát žádné MoNaKo neexistovalo (no co si budeme povídat, neexistoval ani

internet ani PC) a tak jsem neměl kde sebrat dobré nápady. Proto bych i já rád alespoň malinko přispěl svojí troškou.

V sobotu 22. září 2007 jsem se vydal na olomouckou Floru, nalákán nádherným počasím, lodičkami a hlavně plánem

uspořádat historicky první fotbalové utkání s tlačnými remorkéry třídy Springer. K jezírku na výstavišti jsem se dostal

krátce po poledni, a to už bylo modelářské setkání v plném proudu. Na zídce u břehu se skvěla výstava statických i funkčních

modelů lodí a po hladině se proháněly motoráky i pár plachetnic. Přema v broďákách stavěl trať a každý, kdo ho viděl,

nezapomene na jeho plínky.

Po tom, co jsem zjistil, že létání není tak jednoduché, jsem se rozhodl, že zkusím lodě. Začal jsem pátrat po nějaké

pěkné na internetu. Uchvátily mě moderní jachty. Doufal jsem, že
objevím spoustu plánů, ale jak bylo velké mé zklamání, když jsem zjistil, že sehnat plány na moderní loď je nereálné.

Letošní rok jsme setkání v Praze na Lužinách tématicky zaměřili a tak po jarních „MILITARY“ a

letních „Wind“ následují Lužiny „SPEED“. Jak správně tušíte, budou tentokráte

obzvláště vítány všechna rychlá plavidla! Samozřejmě sem patří i Artur. Zkrátka opět popadněte svoji loď (ať už rychlou či

pomalou) a přijďte zase na Lužiny.

Přístroje a radarové obrazovky, radiostanice, tím vším jsou kabiny lodí přímo zapleveleny. prázdné kabiny modelů na

mne působí chudě. snažil jsem se je tedy oživit,ale kde brát a nekrást...Přístrojů pro letadla je i na našem trhu dostatek

ale lodní... s tím je potíž. Na http://www.modelflags.com sice jsou docela obstojné přístroje, ale není to ono. Rozhodl jsem

se nakreslit si je sám.

Letošní sezóna v Tug Towingu, tedy pokud se dá o sezóně hovořit, skončila soutěžním setkáním lodních modelářů v Praze

- Braníku za Ledárnami na Vltavě. Celkem se soutěže v tahání účastnilo devět týmů a mimo soutěž si ještě zajel jeden

"tlačák". Soutěžilo se jen v jedné kategorii na dvě soutěžní kola. Nutno říct, že se stoupající "vyježděností" jednotlivých

týmů je souboj o prvenství stále vyrovnanější.

Často čteme v diskusích nebo návodech větu: „...použil jsem materiál z bezpečnostních tabulek.“ Tyto diskuse mne přesvědčily o tom, že ne každý ví o

čem je řeč a jak s tímto materiálem pracovat. Já vím, že jsem neobjevil Ameriku a mnozí z Vás tento materiál úspěšně používají, pro Vás tedy asi nic nového.

Nicméně je mnoho modelářů kteří tápou a pracně objevují už dávno objevené, a to byl hlavní impuls k sepsání tohoto článku.

Tak jsme opět po čase zaznamenali v Upperlandskych loděnicích zvýšenou aktivitu. Vzhledem k tomu, že cheddarovské hořáčky ve skladu postupne

dochazejí, byli jsme nuceni se pustit opět do vyvoje v našich laboratořích. Keramicka desticka „Meva“ zmenšená na 12x6cm je přecijen ještě dosti velká

na to, aby to nějak kloudne hořelo. Právě kvůli laborování, jsme byli nuceni sáhnout po poněkud netradiční konstrukci rámeček a dno zvlášť.

Na stránkách Monaka se objevila pozvánka na první setkání modelářů do Otrokovic. Pozvánka vypadala zajimavě, a tak jsme se domluvili, že přijedeme na

pokoukání, jak se tamním lodním modelářů daří a jaké mají zázemí. Bratr, Bořík a já jsme naložili do dodávky nádobíčko a v sedm hodin jsme vyrazili. Pršelo a

tak jsem si říkal, že přijedeme do Otrokovic podíváme se na rybník, chviličku pokecáme a jedeme domů. Při příjezdu přestalo pršet. Aspoň tak, říkal jsem si.

Chviličku jsme hledali místo, kde se modeláři mají setkat.

Jak jsem již předesílal v pojednání o Monaku, zabývám se občas stavbou papírových modelů a vlastním poměrně rozsáhlý archiv různých

„vypižlávánek“ z časopisu ABC. Nedávno jsem zalovil v jeho spodních vrstvách a padla mi do ruky letitá vystřihovánka kolesového parníku New Orleans.

Vyšla v jmenovaném časopise před cca 25 lety, autorem byl arch. Richard Vyškovský a byla koncipována, jako plovoucí funkční model. Z jakési nostalgie mne

přepadla touha jej postavit.

Možná jste někteří četli nedávný článek v RC revue o tom, jak nezamotat otěže modelu sportovní plachetnice během

transportu. Ovšem co má dělat majitel makety plachetnice NSS, kde je všelijakých lan mnohem více?

V sobotu, 18. srpna 2007 jsme se na píseckém Šarláku poprvé sešli my, nadšenci z Klubu NAMOLO! Úderem třinácté hodiny jsme se

začali pomalu scházet. Diváků bylo od samého začátku dost. Inu propagace v místním tisku dělá divy. Bylo tedy nutné vyhradit

prostor pro modely. I když byl připraven kolíčkový systém, tak vzhledem k poměrně nízkému počtu modelů, kterých bylo rovných

13, by šly kanály řešit i domluvou.

Tento nápad mi probleskl hlavou při zvažování principu pro udržení a přitlačení v místech lepení nosníků k přepážkám

na modelu. Jelikož nejsem zastáncem různých špendlíků a hřebíčků při fixaci lepeného dílu (nepříjemné zbylé dírky) a

(možnosti rozštípnutí nosníku). Snažil jsem se to vyřešit po svém.Nutno dodat že během postupu stavby se pro sponky našlo i

spousta dalších uplatnění.Jak vidno z obrázků.

Když jsem byl na soutěži TT v Protivanově, bavil jsem se s Vítkem o tom, jak udělat bort a jeho podpěry. Poradil mi

snadného pomocníka na zjištění úhlu podpěry bortu.

Když bylo něco kolem desáté večer a rozhlédl jsem se kolem sebe, tak jsem s jistým překvapením zjistitl, že už nás tam moc nezústalo

a přitom byla ta správná tma a podmínky pro noční plavbu takřka ideální. Byla to tak trochu škoda, protože se nás v Praze na Košíku sešlo

opravdu dost a plavidel také nebylo poskromnu!