Články autora

Temžské plachetní bárky jsou pracovní čluny krabicového tvaru s plochým dnem, malým ponorem a pomocnými ploutvemi zpravidla dřevěné konstrukce s typickými červenohnědými plachtami, plavící se především na řece Temži a jejich mělkých přítocích na jihu Anglie. Velké bárky měly dokonce schopnost plout i na širém moři.

Závěrečný díl seriálu popisujícího stavbu zadokolesového remorkéru Lulonga přinese popis výroby dalších detailů, které lze na modelu najít: komíny, kotvy, různé jeřáby či žaluzie. Též se s Vámi, vážení příznivci lodní modelařiny, podělím o popis použité elektroniky a jejího zapojení, kdybyste se do stavby stejného či obdobného modelu chtěli někdy pustit.

V prvním díle, pojednávajícím o stavbě modelu Lulongy, jsme postavili trup a kolesa. Ve druhém se podíváme na stavbu některých z nekončící řady drobných detailů, které mi při dokončování modelu daly nejvíce zabrat. Během doby jsem zjišťoval řadu věcí, které bylo nutno udělat jinak, případně doplnit další, vyplývající z logiky jejich fungování.

Na jedné ze zahraničních lodních stránek a to nejspíše na http://www.paddleducks.co.uk jsem uviděl poprvé model kolesáku Lulonga. Model se vymykal všem mým zaběhnutým představám o tom, jak by měl kolesový parník vypadat. Lulonga bylo úplně „jiné kafe”, než známé vltavské kolesové parníky. Podle klasifikace se jedná o tzv. „quarterwheeler”, čili kolesák s kolesy v zadní čtvrtině trupu. No a já jsem měl naštěstí přítele v Austrálii, který tenkrát sbíral plány lodí z celého světa. Ten měl opět šťastnou náhodou přímo originální plány na Lulongu, které mi ochotně poskytl.

Při stavbě modelu kolesáku Lulonga jsem musel vyřešit konstrukční provedení koles. Nabízela se mi varianta nejjednodušší, ale zároveň nejdražší, a to použít originál stavitelná kolesa od firmy Graupner. Vzhledem k ceně (i tak stavba modelu začala polykat nehorázné peníze za motory, regulátory či speciální detaily jako osvětlení, kormidelní kolo...) jsem se rozhodl postavit kolesa vlastní silou, podobně, jak jsem to už udělal na svém prvním kolesovém parníku Ned Kelly. Přítel Petr Hájek mě ale upozornil na zajímavé ruské stránky firmy, která projektovala kolesové parníky se speciálním tvarováním koles. Jelikož je celý článek docela zajímavý z hlediska pohonu kolesových parníků, snažil jsem se o zkrácený překlad, který tu nejprve uvádím. Jako druhou část uvedu zkušební konstrukci koles pro model.

K australským parníkům mě přivedla náhoda - sledování jednoho televizního seriálu “Co přináší řeka“ (All the river run). Zaujaly mě především krásné parníčky, které dokreslovaly dobovou atmosféru. Stále jsem přemýšlel, zda to byly jen makety či skutečné lodě či atrapy vyrobené pro film. Začal jsem se o to blíže zajímat a přes přítele, který si psal s jedním Australanem jsem se dověděl další překvapivé podrobnosti.