Po různých krajských přeborech žáků jsem letos poprvé zavítal na MiČR žáků. Doposud jsem tyto akce obloukem míjel. Snad právě proto, že nejsem žák. Letos se ve mně, možná v souvislosti s výkonem funkce vedoucího sekce NS, cosi zlomilo a do Borovan jsem v pátek třináctého června vyrazil. S předtuchou toho, že pochvalného poplácávání po ramenou se tam dočkám jen stěží. Podpora mládeže jde do „kopru“, dílem i mojí vinou (viz ukvapeně zrušené soustředění talentované mládeže sekce NS 2014), a najednou se ženu do jámy lvové, kam se všichni, kteří s mládeží pracují, sjedou. Tedy skoro všichni. Někteří tam totiž nemohou, protože nejsou ve straně. Pardon, ve svazu, který je dnes již spolkem. Čert aby se v tom vyznal...