Pell Mel

Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi, abych touto cestou popřál Vám i Vašim blízkým bohatou nadílku pod stromeček, poklidné vánoční svátky a v neposlední řadě pevné zdraví, které k výkonu našeho koníčku všichni potřebujeme.

Kolébkou modelářského Tug Towingu v naší krásné, malé vlasti se před pěti lety stalo MoNaKo, které bylo tehdy v plné síle. Alespoň podle frekvence tehdy vydávaných nových článků můžeme usuzovat, že Keba s myšlenkou MoNaKa ve správný čas a na správném místě zaplnil pomyslnou díru na trhu, která dala dohromady mnohé z nás. Právě v tom nejlepším, kdy setkání v Praze na Lužinách pomalu upadala do stereotypu, přišla myšlenka Tug Towingu. A byla to opět trefa do černého, vždyť s každou další soutěží rostl o modely remorkérů zájem. Někteří se zúčastnili jen ze zvědavosti, jiné Tug Towing tak zaujal, až se mu věnují naplno, přičemž nevynechají jedinou soutěž.

I stalo, že Tug Towing nakonec na MoNaKu převážil nad jiné modelářské kategorie, které se jen stěží praly o své místo na slunci. Teď získal Tug Towing prostor, který si dávno zaslouží - vlastní web www.tugtowing.cz.

Přeji mu, aby měl minimálně stejnou přízeň čtenářů, jaké se dostalo MoNaKu .

Za MoNaKo ladous

Pro lodního modeláře znamená listopad návrat do modelářské dílny, protože počasí venku k radovánkám u vody příliš neláká. Snad jen v případě velmi rychlého nástupu zimy může nazout brusle a ladnými obloučky kroužit nad místem, kde v létě utopil nějaký model. Nastane-li náhodou krásné počasí, které by provoz modelů umožňovalo, tak musí modelář vysedávat v práci až do setmění, nebo zrovna nemá nabité zdroje, protože svoje modely dávno zazimoval. Snad právě proto je měsíc listopad tak významný i pro MoNaKo a není náhodou, že zrovna v listopadu bylo před devíti lety spuštěno. Když k tomu připočteme i listopadový vznik Klubu NAMOLO! před šesti lety a spuštění diskuzního fóra před pěti lety, tak už nám ten plodný měsíc kazí jen VŘSR, která na něj také připadá. Ale tou se trápit nebudeme.

Artur je vskutku legendární plavidlo. Dada před pěti lety svého Artura vybavil oplachtěním, což se ukázalo osudné. Model však příliš dlouho hladinu nebrázdil. Při prvním větším poryvu větru došlo k jeho utopení. Na své nalezení čekal téměř pět let na dně horní nádrže na Lužinách.

Mnoho lodních modelářů se někdy rozhodne pro stavbu modelu lodě některé ze záchranných složek. Nezřídka padne volba na hasičské čluny, od které je již jen krůček k modelu s funkčním vodním dělem. To se stává příjemným doplňkem nejen v parných letních dnech, ale i na propagačních akcích pro děti. Samo o sobě je zajímavé, jenže modeláře to po čase omrzí, jelikož je tvor soutěživý a rád by své dílo zužitkoval jinak.

V průběhu zimy každoročně kluby pořádají lokální výstavy modelů. Nestává se však příliš často, aby modely obsadily na delší dobu některé reprezentativnější prostory. A přesně tato výjimečná situace nastala letos v Milevsku, kde místní muzeum přišlo s nápadem zahájit sezónu s výstavou Kouzelný svět modelů.

Nedávno jsme s Antem podávali přihlášku na SPS ke zkoušce. Čekal jsem na něj u budovy SPS a rozhlížel se po bazénu Holešovického přístavu. Panovalo podzimní sychravé počasí, které zalézá pod bundu, nutí Vás přešlapávat, popocházet a podupávat. Každá minuta Vám připadá jak hodina. Ante mezi tím omylem čekal na druhé (té špatné) straně přístavního bazénu, který jsem si zádumčivě prohlížel. Při tom čekání jsem si vzpomněl, že v únoru jsme se s mojí paní procházeli po protějším břehu (kde teď marně čekal Ante). Tenkrát byl čerstvě napadlý sněhový poprašek a mrzlo. Vydali jsme se do přístavu, kde jsem si chtěl něco nafotit, než pod náporem developerských projektů tento kousek Prahy s neopakovatelnou atmosférou postihne stejný osud jako kdysi Karlínský přístav.

Svět se nám svět díky internetu a díky informačním technologiím tak nějak zmenšuje. Mnoho lidí se slzou v oku sleduje, jak lze spoustu věcí nakoupit v zahraničí minimálně o desítky procent levněji než u nás, ale neví jak na to. Na dotaz proč možnosti internetových nákupů nevyužijí, velice často slyším, že nevědí jak na to, bojí se a podobné argumenty. Protože sám přes internet nakupuji velice často a ušetřil jsem tím nemalé prostředky, rozhodl jsem se napsat tento článek.

Před několika týdny jsem ve svém článku nakousl letošní výstavu Model Hobby (1. až 4. 10. 2009) v Praze a přislíbil jsem článek. Uplynulo hodně vody, než jsem si na to našel čas, takže jsem začal řešit otázku, zda to má tolik týdnů po akci vůbec smysl, když už si o té slávě každý jistě přečetl jinde. Po zvážení všech pro a proti jsem se odhodlal k sepsání naprosto subjektivní reportáže, či spíše malého zamyšlení nad tím, že i ve mně dřímá soutěživý duch.

Informace o publikacích o lodích, plavbě a lidem kolem nich. Pravidelný zpravodaj nakladatelství Mare Czech, které podporuje Tug Towing Cup 2009. Další nabídku nakladatelství i obchodní podmínky zásilkové služby najdete na stránkách www.mare-czech.cz i ve starších „Mokrých“ knihách.

Norský rybářský člun ARTUR měl sehrát hlavní roli při ničení německé bitevní lodi TIRPITZ. V roce 1942 opustila přístav Wilhelmshaven jedna z největších lodí fašistického německého námořnictva - bitevní loď Tirpitz. Loď měla výtlak 43.000 tun a z dělových věží jí čnělo dvaapadesát hlavní o ráži 37 až 380 mm. Boky lodě byly chráněny pancířem ze speciální oceli o tlouštce až 400 mm. Tirpitz odplul do Altenfjordu, odkud měl chránit německé pozice v Norsku a v Antarktidě. Rovněž měl ohrožovat spojenecké konvoje, plující Bílým mořem. I když bezpečný úkryt hlubokého fjordu Tirpitz opouštěl jen zřídka, vázal na sebe řadu hlídkových letadel, ponorek a část spojeneckého loďstva, které tak nemohlo být použito v jiných oblastech. Proto byl neustále cílem nejrůznějších útoků.

Švagr Sheldon mně jednoho dne vyzval, ať si vyrobím nějakou svačinu na celý den, že jedem do dalšího muzea - leteckého muzea v Tillamook. Prošmejdil jsem ledničku a košík s ovocem, připravil si krmi a vyrazili jsme. Jen pro informaci, on sám ráno nesnídá, k obědu si někde dá nějaký malý sendvič a pořádně jí až k večeři. Přesto je štíhlý a dobře vypadající. Navíc ovoce a zeleninu zná pouze z obrázků. Nedotkl by se toho, za ty dva měsíce, co jsem u nich byl, si dal k večeři opravdu jen trochu ohřáté nebo opečené zeleniny jako přílohu k masu, a to určitě jen kvůli mně.

Ahoj bando modelářská, jakož i modelářský potěre a i všichni ostatní. Situace je už taková, že mi to nedá, abych se neozval. Když jsem se v roce 2006 zaregistroval po půlročním „hostování“ na MoNaKo, byl jsem moc rád, že na tomto fóru na rozdíl od ostatních, co jsem na internetu našel, jsou informace přehledné, bez zbytečného plevele a podobných věcí. Líbilo se mi, že informace jsou odborně na výši a že se k tématu vyjadřují převážně ti, co k němu mají co říci a že tady není žádné osočování se navzájem a příspěvků typu „souhlasím s tím, co píše; taky jsem toho názoru...“ různého potřásání rukou, tleskání a podobně bylo opravdu po málu. Ale vezměme to od začátku.

Tak jsem zase tady se svejma radama aneb „kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí“. Budou to rady ohledně E-books jak vyplívá z nadpisu. Knihy pro našeho bohulibého koníčka se na internetu vyskytují téměř výhradně ve dvou formátech. U nás a na západ od našich hranic je to formát PDF, který jistě netřeba představovat, a druhým formátem vyskytujícím se téměř výhradně na východ od našich hranic je formát DJVU nebo taky jen DJV ke kterému Vám povím víc.

Vlídné reakce na můj popis prostého života v Newbergu mně pomohly sepsat druhé povídání. Tentokrát o životě na vesnici a o krásném leteckém muzeu v McMinnvillu. Příjezd nemá cenu popisovat. Jede se zkrátka po klasické venkovské silnici jako u nás. Po jedné straně letiště, kde mohou startovat proudové letouny - a světe, div se, ony tam opravdu startují. Jedna F-14 je na pylonu před letištěm a na druhé straně silnice jsou různé typy letounů před nádhernými budovami. Jak je v Americe zvykem, tak je značná část je ze dřeva.