Moravský pohár 2026 v Hlučíně

Areál autokempu a koupaliště v bývalé štěrkovně v Hlučíně hostil třetí díl seriálu závodů Moravského poháru lodních modelářů ve dnech 20. a 21. června. Na startu se nás sešel tentokrát menší počet závodníků, celkem 43 soutěžících. Těžko říct, co bylo příčinou absence tolika pravidelných účastníků MP. Nicméně jsem zaznamenal převážně různé osobní překážky a možná i důvod, že se v Hlučíně nejezdí závody kategorie EX-A. Anebo že by za to mohly avizované vysoké teploty?

Na víkend bylo předpovídaných až 34 °C ve stínu. Jak silně dokáže slunce pálit, jsme poznali my všichni u vody. Zejména pak soutěžící na stanovišti Footy. Tady se během hodinového kola soutěžních jízd nebylo možné před sluncem kam schovat. Naštěstí k žádným zdravotním komplikacím během závodů po celý víkend nedošlo. A nakonec ani ty silné bouřky, předpovězené na neděli dopoledne, do Hlučína nedorazily. Takže se mohlo vyhlášení výsledků konat pod širým nebem a už nezvykle brzy, v neděli pár minut po poledni. O to víc jsme se někteří z nás těšili na koupání ve vedlejší zátoce. Příjemně chladivá voda byla opravdu osvěžující. Ale pojďme k závodění.

V kategorii EX500 žáci se soutěžilo velice rychle. A to zejména z důvodu, že se na startu sešlo pouhých 5 soutěžících.  V sobotním závodě zvítězil domácí Antonín Bednář před Miloslavem Hávou z týmu DDM Třešť. Třetí skončil další z domácích závodníků KUBIK-Teamu, a to Petr Kubíček mladší. Nedělní závod se nejvíce povedl Janu Boháčovi z Pardubic, který porazil v rozjížďce svého velkého rivala z loňské sezóny Miloslava Hávu z DDM Třešť. Třetí pozici si vybojoval Antonín Bednář z domácího KUBIK-Teamu.

Závodníků v kategorii EX500 dospělých bylo podstatně více. Napočítal jsem jich celkem 22. Souboj o prvenství byl napínavý. Tři soutěžící zajeli maximální možný počet 300 bodů a o pořadí na stupni vítězů se muselo rozhodnout v rozjížďkách. Nejúspěšnější byl Petr Majer z týmu Mariánského Údolí. Druhý skončil Bedřich Valeš z týmu Ostrava. A třetí místo tak připadlo Haně Bednářové z týmu Ostrava-Poruba. Závodníci v této kategorii se museli vypořádat nejenom s vedrem a silnou konkurencí, ale také s vodní trávou. Domácí pořadatelský tým se každý rok pravidelně snaží soutěžní trať v kruhovém bazénu vyčistit co nejlépe. Jenže vodní tráva, která se většinou nejvíce potuluje zejména v sektoru „pětistovek“, si občas se závodníky zažertuje. Namotává se nám na šrouby našich modelů s železnou pravidelností už třetím rokem. Tak dlouho na závody do Hlučína jezdíme. A vyhne se jí jen málokdo. Něco o tom ví i třetí v pořadí Hana Bednářová. Ve druhé soutěžní jízdě najela jen 40 bodů, což k jejím třem dalším jízdám za 100 bodů nějak nepasuje. 

Já jsem se potkal s vodní trávou hned ve své nulté soutěžní jízdě. Na konci soutěžní trati se má nová pětistovka takřka zastavila. Motor ženoucí dva lodní šrouby vpřed se jen s velkou nevolí potýkal s namotaným trsem vodní trávy. Než dojela loď ke břehu, tak se motor mého speciálu definitivně zastavil úplně. Loď musela být z hladiny vyzvednuta ručně. Pohled do podpalubí a zejména zápach spáleniny nevěstil nic dobrého. Po prohlídce jsem zaznamenal, že v lodi je zadřená pravá lodní hřídel a se šrouby tak není možné otočit ani silou. Další problém jsem zaznamenal na vypínači. S pákou přepínače nebylo možné vůbec pohnout. Loď byla tímto ze soutěže vyřazena. 

Rozhodčí na stanovišti mi povolil použit naší záložní loď. Ale tráva v první a druhé jízdě střídavě na obou šroubech se projevila ve výsledku za 50 levých a následně 40 bodů vpravo. Až ve zbývajících dvou jízdách jsem měl na trávu štěstí a žádnou nepotkal. Bohužel pro mě, mé poslední dvě soutěžní jízdy za 100 bodů přišly pozdě. Skončil jsem v poli poražených, 50 bodů za vítězem. Ale my víme, že i to k závodům EX500 patří a přispívá k napětí. Zkrátka nikdy nic není dopředu jisté. 

V kategorii F4A jsem zaznamenal několik výborných výsledků a také „osobních rekordů“ soutěžících. V kategorii žáků se podařilo Janu Boháčovi z týmu KLoM Pardubice poprvé v kariéře zajet průměr 100 bodů, což ho posunulo na první příčku v závodě. Také domácímu Petrovi Kubíčkovi se povedla jedna jízda za 100 bodů, a tím si zajistil celkově druhé místo. Třetí v závodě skončil další domácí závodník z týmu Kubíků, a to Antonín Bednář, který zaostal jen o jeden bod za svým týmovým kolegou Petrem.

Také v kategorii F4A dospělých jsem zaznamenal nejméně dva „osobáky“. Průměr 100 bodů se poprvé v kariéře povedl zajet Tereze Seberové z týmu DDM Třinec. S lodí Barrakuda vystoupala celkově až na 5. místo. Ten samý výsledek, tedy průměr 100 bodů, si v Hlučíně zapsal i Michal Štégner závodící za Slezsko. Vůbec poprvé se mu dvě čisté jízdy povedly zajet s jeho modelem lodi ATOL. Což mu stačilo na konečné čtvrté místo v soutěži. Jediný, komu se povedlo zajet všechny tři jízdy bez chyby, byl celkový vítěz Petr Kubíček z KUBIK-Teamu. 

Je zřejmé, že pořadatelé mají svou domácí trať nastudovanou a naježděnou opravdu parádně. Protože hned za vítězem se srovnalo duo Jiří Baloušek z KUBIK-Teamu a Bedřich Boháč z KLoM Pardubice. Oba dva dosáhli na výsledný průměr 100 bodů. Jenže oproti vítězi zaznamenali ve své třetí soutěžní jízdě dotyk lodí s bójkou na vrcholové brance. Tito dva zmínění závodníci si souboj o druhé a třetí místo nechali na nedělní ráno. Rozjížďky se tentokrát jely na zpátečku. To znamená, že jsme museli procouvat první brankou. Následně pokud možno bez chyby zacouvat také do doků a zastavit ve vymezeném prostoru. V prvním kole rozjížděk se ještě nerozhodlo. Pro druhé kolo nařídil rozhodčí dok zúžit na šířku o 5 cm. Pardubický Pilot 24 ve druhé rozjížďce chybu neudělal. Nyní se čekalo, jak na hozenou rukavici odpoví domácí „Baldy“. Bohužel pro Jiřího se jeho loď při manévru v doku otřela o jedno ze svodidel. Tato chyba mu určila konečné třetí místo, za druhým v pořadí Bedřichem Boháčem z Pardubic. Rozjížděk si letos užívám opravdu dost. Ze tří uplynulých závodů v kategorii F4A jsem se letos rozjížděl o medaile už podruhé.

Kategorii „rychlíků“ Eco Mini Standard, Expert a MP jsem už tradičně nebyl přítomen, protože ve stejný čas jezdím závody s plachetnicí kategorie Footy. Co jsem ale zaznamenal, byly zmatky v průběhu soutěže. Kam že se mají zařadit dva účastníci závodů, patřící věkově do žákovské kategorie. Jestli mezi dospělé anebo jim nechat jet si závody odděleně ve své kategorii. 

Potíže nesoutěžního charakteru museli řešit u týmu SIG-N.A.L. Třebíč. Porucha na jejich automobilu a následný nucený odtah vozu v sobotu večer znemožnil závodnímu týmu účast v nedělním kole jízd rychlíků. Také nám chyběli na vyhlášení výsledků. Ceny za umístění na stupních vítězů tak budou muset být Honzovi László předány dodatečně.

Závod plachetnic Footy

Na startu se nás sešlo celkem 7 plachtařů. Do soutěže se přihlásil také jeden nováček, spadající do žákovské kategorie, Jan Boháč z Pardubic. Honza se totiž může pochlubit čerstvě získaným titulem Mistra ČR v kategorii Footy. Povedlo se mu to minulý víkend na republikovém mistrovství mládeže v Třeboni. Byli jsme zvědavi, jak se mu v závodě mezi zkušenými mazáky bude dařit. To že se silné konkurence Honza nebojí, nám předvedl hned v prvních šesti jízdách, v nichž neskončil ani jednou poslední. A co víc, dokonce se mu povedlo hned v prvním bloku sobotních jízd doplachtit jednou až na skvělé třetí místo. S postupně slábnoucím větrem bohužel také výkonnost mladého závodníka ochabovala. Honzovi se pak ještě v neděli podařilo jednou zajet těsně čtvrtý. Ale myslím si, že by měl být se svou premiérou mezi zkušenými závodníky spokojen. A přejme si, aby v závodění s plachetnicí dál pokračoval. 

Problémy na trati měl Pavel Kubíček z Ostravy. Úbytek vody na nádrži způsobil, že se několikrát jeho loď zachytila kýlem o dno betonového bazénu v místech, kterému se ostatní závodníci vyhýbali. Pavel se následně rozhodl do dalšího bloku sobotních jízd nenastoupit. Páté místo v závodě obsadil statečně bojující Ladislav Filák z domácího KUBIK-Teamu. Celkem čtyřikrát se mu povedlo dojet na třetí pozici. Bohužel tentokrát mu to na lepší, než v konečném pořadí pátou příčku v závodě nestačilo.

Závod začal smolně pro Terezu Seberovou z Třince. Tereza dokázala vybojovat stříbrnou medaili na MiČR Footy, které se konalo na stejném místě v Hlučíně minulý víkend. Takže očekávání bylo jistě veliké. Nejprve se ale celý týden potýkala se zdravotní indispozicí. Aby pak před začátkem závodu musela řešit technický problém na své plachetnici. Příčinou bylo nefunkční servo, což Terka zjistila až na poslední chvíli, těsně před startem soutěže. Nedostatek času způsobil, že do prvního bloku jízd vůbec nenastoupila. Ztratila tak hned na začátku prvních 5 jízd. A snad i z tohoto důvodu se tentokrát (překvapivě) nedostala ani na stupně vítězů a v závodě skončila až čtvrtá. 

Úplně jiné, veselejší „starosti“ měl tentokrát Svatopluk Hubáček z DDM Třinec. Minulý týden ji otestoval. Do tohoto závodu již plně nasadil a dobře vytrimoval. Ptáte se co? Bavíme se o jeho nové, větší plachtě. Z deset let staré Esterely se s novou plachtou rázem stala úplně jiná loď. Pokud jsem si dobře dohledal, tak se Svaťa podíval opět na stupně vítězů po dlouhé době více než dvou let. Naposledy stanul na bedně a bral bronz v květenu 2024 na Lučině. Loď mu nyní jezdila o dost lépe a dokázal s ní ve dvou soutěžních jízdách ujel úplně všem. Dobře mu tu plachtu Dalibor postavil, velmi dobře… Uvidíme, s jakou novinkou přijde do závodů Svaťa za dalších deset let, nebo se snad dočkáme i dříve?

Souboj o vítězství v závodě se tedy zúžil jen na dvě lodě. Třineckou 67 zdatně proháněla pardubická 292. Oba soutěžící se přetahovali v průběžném vedení. Aby se na konci soutěže rozdíl mezi nimi ustálil na pouhých dvou bodech. Dalibor své poslední dvě jízdy v soutěži vyhrál. Kdežto Bedřich skončil v těchto dvou jízdách dvakrát druhý za Daliborem. Holt, jak říkáme my tenisti: Svůj nejlepší tenis musíš hrát na konci zápasu, pokud chceš zvítězit. A to se v tomto případě plně potvrdilo. Zlato putuje letos již potřetí za sebou do Třince a stříbro si podruhé v sezóně vezou domů Pardubice.

Závěr

Závody všech kategorií se nesly ve sportovním duchu fair-play. Díky otevřeným krámkům v autokempu nebyl problém si zajít na jídlo nebo jiné tekutiny. Domácí KUBIK-Teamu se pak postaral o vše ostatní a my si mohli spokojeně zazávodit. Děkujeme tedy pořadatelům a doufáme, že se na stejném místě sejdeme letos ještě jednou. Uvažuje se totiž o variantě náhrady za zrušenou soutěž v Třebíči. Tak snad Hlučín 12. září? Uvidíme, jak to dopadne.

A poslední vzkaz pro Petra Kubíčka: Ty medaile, ty jsou opravdu moc krásné.

Béďa Boháč, Lodní modeláři Pardubice

Výsledky

Moravský pohár 2026 v Hlučíně

Fotogalerie Foto: Bedřich Boháč © 2026