Pára na Modell Hobby Spiel v Lipsku 2015

Kategorie

Reportáže 2015

napadpara

,

Út, 06/10/2015 - 20:20

Počet komentářů: 0

I když si pokaždé říkám, že už tam nepojedu, tak to vždycky překonám a jedu - letos to bylo dvacáté výročí lipského veletrhu Modell Hobby Spiel. Nevím, jestli jsem tam byl opravdu dvacetkrát, spíš tedy ne, ale určitě si pamatuju dlouhou cestu asi 4 autobusy Karosa přes Cínovec plnými nadšených modelářů, postávající pracovnice v erotice v Dubí a kolem cesty (později samozřejmě ve výlohách), pasovou kontrolu na hranicích a dlouhou cestu, dokonce i se sněhem na kopcích a někdy zatracenou zimou. To už je dneska historie.

Místo odjezdu v 05:00 od Florence s dojezdem asi v 10:00 do Lipska kostitřasy Karosa se dneska vyjíždí v půl sedmé, ale navzdory krásným, tichým a rychlým autobusům jsem zažil dva karamboly - loni při návratu praskla pneu a čekali jsme přes hodinu na náhradní autobus a letos zase odešel kompresor a nebyl tlak v brzdách, a tak jsme čekali zase přes hodinu - inu, pokrok je znát.

No, ale, dosti nářků. Nafotil jsem čtenářům všechno parní, co jsem viděl.

Nemá cenu lamentovat, že už to „není ono“ - asi jo, ale, taky to může být tím, že jsme už prostě zpovykaní a nic nás nevzruší tak, jako před lety, kdy jsem byl vděčný za cokoliv od páry. Pokud mě paměť neplete, pokaždé je to tam jiné - a stejné to bylo i letos.

Tohle asi postavím do Stupavy

.

Řekl bych, že v minulosti tam byly k vidění pravé parní skvosty, letos to byla tak trochu horší kvalita, ale, nemyslím to zle. Asi už došli „ti nejlepší“ modeláři a strojaři, a tak dali organizátoři šanci i těm obyčejným, mezi které se mimochodem počítám i já. Asi bych mohl směle vystavovat ty svoje poklady a diváci by si pomysleli - no, hýbe se to, ale není to tak vyleštěné a ohromující, jako předtím. Obrázky strojků na modrém stole od pana modeláře jsou výjimkou, toho jsem tam viděl opravdu mnohokrát, zbytek je „novum“ nevzpomínám si, že bych tyhle strojky viděl někdy předtím, ale se slábnoucí pamětí se mohu mýlit.

Jezdil jsem tam rád pro inspiraci, samozřejmě občas si něco koupit. Bohužel už jsem už nikdy neviděl obrovský pult plný pičičand na páru od gumových kuliček do pump, píšťal, fitinků, měděných rour a čel kotlů a hromady dalších důležitých věcí, laminátové trupy lodí pánů od Hamburku, kteří tam byli tenkrát asi omylem - po sjednocení neměli Východní Němci dost peněz a pro mne bylo 160 DM hromada peněz taky. Dneska bych si rád něco koupil, ale není co a kde. To je ten pokrok...

Samozřejmě knížky a časopisy o věcech, které mě zajímaly - teď je tam mnoho knížek z historie válek a hromada plastických stavebnic Tygrů a Ferdinandů, no a samozřejmě to hlavní: mašinky a příslušenství, ale to mě nebere, každý jsme nějak jinak „praštění“.

Ale, tohle je asi poslední povzdychnutí nad veletrhem. Řekli jsme si s Kristinou, že už tam není na co hledět a taky je to docela drahé, už jsme staří a cesta nás zmáhá, zvláště když autobus přijede až ve čtvrt na jedenáct v noci a poslední spojení máme z Hradčanské, takže to bylo opravdu „knop“ -dosedli jsme po kratším běhu do autobusu směr Žehrovice, pan šofér zavřel dveře a jeli jsme - už to prostě pro nás není.