Tarantul - deník ze stavby (1. díl)

Kdysi dávno, zřejmě pod vlivem návykových látek, jsem slíbil ladousovi článek o stavbě mé další lodi a tímto se slib snažím plnit. Pod zhoubným dojmem amerických a jiných seriálů, jsem se rozhodl prezentovat svou stavbu na pokračování. Pokud bych totiž čekal s uveřejněním až po dokončení stavby, nemusela by prezentace proběhnout vůbec, protože je dost dobře možné, že v tu dobu už nebude internet existovat.

Už v průběhu stavby mé první lodi (viz Stavba remorkéru Paolo-M) jsem zjistil, že tento druh vraždění času mi bude asi vyhovovat, a proto jsem se začal poohlížet, co dál. Krásných lodí je spousta, ale kterou vybrat? Věděl jsem, že další loď chci vojenskou, velkou tak, aby mi vešla do auta a hlavně aby nebyla k vidění na každém rybníku. Samozřejmostí byl požadavek na dostupnost plánů. Po dlouhém hledání jsem si vybral raketovou korvetu typu
Tarantul v měřítku 1:50. Na rozdíl od první stavby, kde šlo spíše o otestování pracovních postupů, jsem se teď chtěl co nejvíce přiblížit originálu.

Podklady

Jako podklady pro stavbu jsem použil plán z německého časopisu „Model Werft“, vystřihovánku polského „ORP Gornik“ od nakladatelství GPM a hromadu fotek z netu. Některé cenné informace mi poskytli členové zdejšího fóra Nakat a Tomarack. Tímto jim za ně děkuji. Podle dostupných fotografií bylo zřejmé, že ani plán, ani vystřihovánka nejsou nejpřesnější. Proto jsem se rozhodl model v počítači překreslit a dát mu snad lepší podobu. Bohužel můj počítač, pamatující dobu, kdy Mrtvé moře bylo ještě nemocné, není schopen pracovat s velkými soubory, proto jsem musel modelovat každou podsestavu zvlášť, bez možnosti je spojit v celek. To se mi občas vymstilo, kdy mi v některých případech tyto sestavy na sebe neseděly a musel jsem je upravovat…Ironií osudu začaly před pár měsíci vycházet plány této korvety na pokračování v polském „Modelarstwo okretowe“ ve slušné kvalitě, ale už nemám sílu něco zásadního předělávat…

Teď už zbývalo jen vybrat konkrétní loď, kterou budu stavět. Asi nejlépe zdokumentovaná je německá „Hiddensee“, ale ta má nudnou celo šedou kamufláž. Pokukoval jsem po ruských trojbarevných, ale tam jsem narážel na zmatek ve značení, které jsem nebyl schopný rozklíčovat. Nakonec jsem se rozhodl pro indickou „INS Nirbhik“.

Stavba trupu

Trup jsem stavěl podobným způsobem, jako v případě Paola-M - kostra vyplněná polystyrenem, poté olaminovaná. Změnil jsem pouze toto: Na kostru jsem použil 2mm plast (kömatex) místo překližky. Lépe se opracovává a práce s ním je rychlejší. Druhým rozdílem bylo použití průhledné lepící pásky na kašírování místo papírové… Důvod je stejný - jednodušší a rychlejší práce.

Laminování

3 vrstvy tkaniny 110 g + letoxit, vše bez zadního čela pro jednodušší vyjmutí kopyta. Po vytvrdnutí laminátu jsem kopyto vyloupl, aby mi zůstala volná skořepina. Vlepil jsem dvě výztužná žebra a zadní čelo s předpřipravenými výdechy plynových turbín
z laminátové desky 0,76 mm a skořepinu zevnitř vylaminoval tkaninou
cca 240 - 300 g v jedné vrstvě + do rohů mikrobalony. Po nalepení paluby (taktéž laminát 0,76 mm) získal celý trup dostatečnou pevnost a já si teprve v tomto okamžiku oddechl, že jsem neudělal hloupost, když jsem odstranil celou kostru. Vlepením lemu přístupového otvoru do trupu se dostatečně zpevnila i paluba. Poté jsem do přídě vlepil výklenky pro kotvu a také kotevní skluz. Další věcí, kterou jsem pokračoval, byla výroba a nalepení barbety příďového děla a vlnolamu. Přilepil jsem je v tomto okamžiku, protože jsem nevěřil, že budou dostatečně pevně držet přilepené až na nalakované palubě.

Celou tuhle dobu jsem řešil otázku, kdy nalepit odtrhovou lištu na přídi. Nakonec jsem
se rozhodl to provést až po vytmelení a přebroušení trupu. Vedlo mě k tomu přesvědčení, že se trup bude lépe brousit. A myslím, že jsem udělal dobře…

Povrchová úprava

Prvním krokem v povrchové úpravě byl nástřik trupu stříkacím tmelem (palubu jsem vynechal, tam to nebylo třeba). Stříkací tmel má tu výhodu, že je ho možné nanést třeba ve dvoumilimetrové vrstvě, proto na větší plochy v pohodě nahradí stěrkové tmely. Při broušení tmelu jsem si vypomáhal jemným popraškem kontrastní barvy
ve spreji, která lépe zvýrazní nerovnosti. Hodně to pomáhá hlavně při broušení hran. V okamžiku, kdy jsem byl s povrchem spokojen, použil jsem plnič. Poté následovalo nezbytné a velmi zábavné kolečko broušení, plnič, broušení, plnič
a tak pořád dokola, při kterém vždycky přemýšlím, proč modelařím, když mě to vlastně vůbec nebaví…

Po dokončení těchto „opulentních hodů“ došlo i na odtrhovou lištu. Vyřezat drážku do hotového trupu bylo hodně o osobní odvaze. Nakonec jsem ji někde v koutku duše našel a zařízl. Šlo to kupodivu lehce a bez větších problémů. Do vzniklé drážky jsem vlepil odtrhovou lištu a celou ji ještě pojistil zevnitř trupu letoxitem
s příměsí mikrobalónů. Další věcí, která mi na trupu chyběla, bylo vlepení pouzder hřídelí, kozlíků a pouzder kormidel. Posílen z úspěchu na odtrhové liště jsem si už počínal daleko odvážněji.

Po těchto operacích byla výroba trupových oken a jejich okapnic pouhou formalitou…

Teď mě čekalo nové kolečko plniče v okolí nově nalepených dílů. V okamžiku, kdy jsem byl s povrchem okolo odtrhové lišty spokojený, nalepil jsem na ni trojúhelníkové výztuhy z plastu 0,5 mm vteřinovým lepidlem.

A pak znovu plnič a konečné dočištění před lakem.

Pro ty, kteří mají to štěstí jako já, že vlastní „venkovní lakovnu“, obklopenou manželčinými okrasnými stromy nemusím vysvětlovat, že jsem se do konečného lakování odhodlával opravdu dlouho. Není nic lepšího, než nasedaný prach, jehličí a různí živočichové v čerstvém laku… Pro mně to znamená nalakovat, přebrousit brusným papírem pod vodou, přeleštit a na závěr přestříkat polomatným čirým lakem… Výsledky mého snažení jsou vidět na fotografiích.

Polomatný lak ještě nanesený není, protože si pořád v hlavě pohrávám s myšlenkou mírné patiny, kterou bych uzavřel právě lakem. Podle fotek ale předloha vypadá vyleštěná jako psí k…y, takže ještě váhám… Nejsou ještě přilepené výplně oken a stupnice ponoru - to až těsně před lakem.

Kdy vyjde pokračování?

Vzhledem k tomu, že vlastní stavbu jsem zahájil někdy v září 2009, tak další pokračování tohoto seriálu zrovna brzo nečekejte. I když nástavbu a několik dalších věcí už mám v plniči, takže se to snad pohne trochu dopředu…

Obrázková galerie Foto: Carrot © 2011

Pro MoNaKo Carrot