Parníkáři v Au an der Donau

Pozdravit se s kamarády, navštívit kemp, kde ,,jsou ležením,, přátelé z jižních Čech a odjet se ubytovat na statek v Ruprechtshofen, což je asi 10 km daleko, kde máme rezervován „kohoutí pokoj“. Výzdoba je venkovská, dřevěný nábytek, vyřezávané okénko na WC (žádná sláva) a do koupelny a na stěně hodiny s kohoutem, na poličkách hřadují slepice a všemu vévodí kohout jako živý a vrchol všeho je malba na stěně s polem jakýchsi rostlin, které se ovšem večer rozzáří, když omylem rozsvítíme ultrafialové zářivky na stěně u stropu. Moc pěkné, bílá barva doslova svítí jak na diskotéce, škoda, že jsme to nemohli používat před 40 lety. Kamarád Tomáš má „pokoj s vanou“ - uprostřed pokoje je obří dřevěná vana, zatočená do oblouku. Další kamarádi mají „pokoj s věží“ - postel v patře dostupná točitým schodištěm.

Rozstislav Kristýny si to žene k první brance. Vpravo pak Whisper-Larissa a její pán - ta moje kočka je poloviční.

Večeře byla ve znamení hromady jídla, povídání, popíjení a zábavy z naší němčiny. Posledně jsem si jako jediný přál „varme küche“. Kupodivu přinesli 5 obřích slepičích stehen s přílohou a chlebem a já s tím zápolil asi hodinu, ale vyhrál jsem. Naštěstí manželka vládne anglinou dobře a personál si vzpomíná na školní léta a dáváme to dohromady k plné spokojenosti.

Ráno na osmou snídaně, a pak honem na závodiště - nanosit tři lodě, nářadí, vysílačky, vodu, bombičky, doplnit potřebné a shánět soudce. Každý musí mít kolíček s číslem kanálu, soudce má noty, kam píše projetí brankami a funguje to dokonale. Naštěstí pan Karl Kästner, po jejich „Obman“, čili šéf klubu, je parníkář, a tak první jedou parníky. Kupodivu jsem byl první na řadě, a tak jsem jel – tedy plul, kam se dalo.

Majitel se See Kadettem - stavebnice stála cca 2000 Eur,stroj 900 a kotel 600, má nový stroj Anton s 12 mm písty, protože původní strojek měl jen 8, nebo 9 mm, a to bylo málo. Gözöny pana Lajoše Schmidta z Maďarska plula dobře.

Jediné, co jsem po zimě stihnul, byly rekonstrukce starších lodí. Takže Sandra má nový hořák, větší kormidlo a pluje rychle, leč, nemám to v ruce, a tak jsem minul ty zadní dvojice o cca dva metry - bída. Manželka má nový kotel v Rostislavovi a jede jí to jako z praku, ale občas se strefuje, a hlavní zbraní je kotvení. Trochu jsem přitáhnul pojišťovací ventily, a tak neufukujou. Zato kotlík se natahuje, ale po první jízdě manželka druhá z asi 10 závodníků - jediná žena.

Ledoborec Stettin pana Kästnera - vítězné plavidlo (akorát dlouhá a štíhlá, tudíž rychlá loď). Resolve pana Schrödera je rychlá a obratná - dva stroje, třetí pohání pumpu.

Tomáš s Renownem zaznamenal problémy s doplňováním vody a je poslední. Proto mám lodě co nejjednodušší, pak není moc možností k poruchám. V jednu byl start půlhodinového závodu, kam se přihlásilo celkem 9 lodí. Pan Feichtenschlager s vyšperkovaným See Kadettem ze stavebnice nechtěl riskovat otlučení lodi, a tak nejel.

Arcoiris pana Janose Pintera - pán je perfektní strojař, staví si vše sám, koupil jsem si od něho regulační ventil tlaku plynu. TB 12 pana Michaela Fraumbauma, ale všichni jí známe pod prvním jménem Máma.

Ale zbytek pošetilců se nervózně pohupuje na hladině s těmi svými poklady. Nasadil jsem Tollmanna II, lodičku, která se na našich závodech neprosadila, ale dal jsem jí jiný kotel a trochu jí zjednodušil uvnitř.

Malé lodě jsou po průjezdu Mámy jako ve vlnobití. Vnitřek Whisper-Larissy - vyleštěná mosaz

Startem to začalo

Houf lodí vyrazil zleva doprava. Každá má kolíčkem připnuté velké startovní číslo, aby tři soudci věděli, která uplavala kolik kol. Moje je druhá nejmenší. Trup vlečné lodi není to pravé ořechové, ale zase loď veze kotel asi 1,1 litru a to by mělo stačit i na tři čtvrtě hodiny. Samozřejmě jsem skoro nejpomalejší, ale loď krouží kolem dvou branek, jako by se nechumelilo půl hodiny, zatímco některé ostatní odpadávají. Kolem se po vnější straně pelotonu řítí Saddámova máma, nějaká rakouská torpédovka pana Michaela Fraumbauma s tříválcovým strojem, speciálem pro tento závod, který si Michael postavil podle vlastního návrhu. Na přírubách šoupátek má vyfrézováno velké F jako Fraumbaum. Je to hračička, a hlavně je to genius. Asi má v práci CNC mašiny, a tak udělal maximum.

Tento Krassin by byl jistě hezký i na páru. Snad příště. Jak jsem se doptal, tenhle S boot byl jeden ze tří, co Němci postavili pro operaci See Löve. Veze to člun s diversanty.

Nastala tlačenice kolem otočných branek, kdy malé lodě jsou většinou odsouvány těmi většími. Každý hledá nejlepší pozici a znovu do ohně. Mojí vzaly do presu dvě větší, ale nic se neděje - alespoň mi to popostrčily.

Hlídková loď T 241 a vpravo snad člun pana Jardy Nývlta z Budějovic.

Deset minut, patnáct minut - občas někdo zastaví, zkontroluje, doplní. To jsou chvilky, kdy jsem rád za velký kotel a bachratý tvar lodi. Michalel si jede pro loď. Něco se kouslo, ale za chvilku znovu do ohně. Nebýt jeho lodě, byla by hladina klidná. Je nádherné počasí a bezvětří, ale po průjezdu Mámy se hladina vlní jako při bouři.

Nový stroj Anton v lodi See Kadett. Tomášův Renown vyráží na trať.

Dvacet minut, dvacet pět - pořád mi to jede, manželka fotí a filmuje.

Tříválec s Maudsleyem a s F na boku z Mámy a "Štětín" pana K. Kästnera na trati.

Závěrečné hlášení - minuta, 45, 30, 15. A stop! Každý musí začít točit dokola, aby to soudci mohli sečíst. Kupodivu mám asi 18 kol, největší konkurent Karl Kästner asi 20, což je dobré. Máma má kol nepočítaně, ale dostane koeficient ke své délce. Asi 1,8 metru délky je výsledek děleno 1,8. Rakušáci mají koeficient 1 m délky je 1, co je přes, tak zhoršuje, co je pod, tak vylepšuje. Je to asi správné, ale Michael závodí pro radost a stejně má loď nejrychlejší. Chápu ho.

Druhý den bylo totéž. Manželka je celkově třetí z 11 lodí ve slalomu a já někde ke konci. Moc mi to nejde, u zadních branek jsem minul vše o dva metry, jednou jsem dokonce couval a najednou se mi loď smýkla mimo. No, hanba, ale zase pro klid v rodině je to výhoda, jsem třetí z asi devíti na půlhodině, takže jsem spokojen též, hlavně za svojí loď, která sudím nepadla do oka při hodnocení vnitrostátních závodů - je to pro mě rehabilitace.

Sbalit, ještě na hodnocení lodí, rozloučit a hurá domů. Nečekáme na výsledky, kamarádi z klubu nám je vezmou, mají to domů něco přes hodinu a my skoro pět. Navíc po dlouhém víkendu se dá čekat mela na silnici a také že jo - před Příbramí ucpaná silnice, a tak hned, jak to šlo, jsme odbočili a jeli přes lesy a háje domů. Nakonec jsem vyjel z lesa ve Lhotě, a to je do Žehrovic asi 8 km.

Resolve pana Schrödera, který je malíř pokojů a má cit pro barvy. Loď vypadá jako po 20 letech služby. Nádherný a určitě účinný šroub na zádi See Kadetta.

Takže se budeme těšit na další závod. Musím postavit něco na naší Vyžlovku, a pak to použít do Rakous. Toť morální imperativ na příští rok.

Obrázková galerie

Videosnímek 8 MB / 29 s

Pro MoNaKo Jiří Voráček