Kaliningrad 2014 - mistrovství Evropy lodních maket Naviga sekce NS: II. NSS, aneb záchrana utopené plachetnice

Kategorie

Reportáže 2014

ladous

,

Út, 30/09/2014 - 17:46

Počet komentářů: 0

Je tomu již přes měsíc, kdy jste na MoNaKu mohli číst první z malé série reportáží z letošního mistrovství Evropy lodních maket NS v ruském Kaliningradu, které se konalo ve dnech 21. až 27. července 2014. O dění na poli maket F2 a F4 poreferoval Stanislav Jakeš, dnes se zaměříme na plachetnice NSS.

Do klání jsme se zapojili jen ve věkové kategorii seniorů, a to v NSS-A s jedním modelem Atlantisu Přemysla Mudry, v NSS-B mým Benjaminem W. Lathamem a Brilliantem Jaroslava Zemana a v NSS-C trojicí modelů Marcia Marcely Uherkové, No Name II Františka Chmelky a Pionyrem René Walenty.

Stavební zkouška plachetnic NSS

Jak již bylo napsáno v úvodním článku, plachetnicím patřila větší vodní plocha jezera Verhnee, přičemž startoviště bylo na druhém břehu. Díky příjemnému počasí mohla stavební zkouška ve středu 23. července probíhat pod širým nebem pod zahradním altánem. Bodovací komisi vedl Alexander Bogdanov. Dalšími členy byli Michal Daranowski a Ladislav Hanuška. Angličtina mohla jít tentokrát zcela stranou.

Namátkovým měřením plochy plachet bylo zjištěno, že ten můj zázrak jí má o něco větší než vloni, kdy se konalo mistrovství světa (přísahám, že jsem s plachtami od té doby nic nedělal). Naštěstí jsem se ještě vešel do povolené odchylky, nicméně pro časy příští to znamená zhoršení již nyní špatného koeficientu. Po právu mi bylo vyčteno, že na palubě rybářského škuneru není jediný rybářský člun. O nedostatcích svého modelu vím, jen jsem líný je řešit. Tím spíše, jde-li o maketové detaily, které nikdy nebyly mým koníčkem při pobytech v dílně. 68 bodů jest krásným výsledkem, sám bych si dal ještě méně.

Nad Brilliantem Jaroslava Zemana byli bodovači milosrdnější, přesto obdržel jen 90 bodů. Nezdá se mi, že by naleštěný Atlantis Mihaila Harlamova byl natolik dobrý, aby se 95,33 b hned dostal do vedení o tolik bodů, ale budiž.

V NSS-C je mezi modely rozptyl 7,33 b, což naznačuje, že se rozhodne až na vodě. Zde se ohrazujeme proti původnímu záměru pořadatelů, aby se jízdy NSS-C konaly naráz s NSS-D, což je proti základnímu pravidlu Navigy. Naštěstí bylo rozhodnuto, že trimarany poplavou samostatně a NSS-C se připojí k NSS-B.

Nejlépe hodnocený Atlantis (NSS-B), v NSS-B nejhůře hodnocený Zoolkutter a české modely Marcia, No Name II a Pionyr (NSS-C)

České modely NSS-C vyvěsily místní vlajku.

V NSS-A není 67,67 b pro Atlantis Přemysla Mudry žádným velkým překvapením. Na našich soutěžích sice získává více bodů, ale to jen proto, že jsou naši rozhodčí dosti mírní.

Čekání na zahájení stavební zkoušky bylo úmorné. Někteří do poslední chvíle vylepšovali model, jiní jej ponechali bez dozoru a další si k němu sedli jako Přemysl Mudra (vpravo).

Z dění na startovišti NSS

Samotné soutěžní jízdy byly rozloženy do následujících tří dnů, přičemž časový plán se několikrát měnil. Nakonec byl sestaven tak, aby se každý model během dne dostal na vodu právě jednou (původní varianta počítala pro NSS-B jednu jízdu ráno a druhou v pozdním odpoledni během jednoho dne).

Jak se ukázalo během první jízdy, nemuselo mě to vůbec trápit. Během první soutěžní jízdy zesílil vítr natolik, až jsem si předsevzal, že pro příští jízdu musím osadit méně plachet. Zbytečně. Proč? Protože Benjamin W. Latham po pětiminutovém houpání se na jedné vlně zamířil nekompromisně ke dnu asi v polovině soutěžní jízdy. Sice jsem již o minutu dříve slyšel Františka Chmelku, jak volá pro svážecí člun, ovšem až do poslední chvíle jsem netušil, že jej požaduje pro mé plavidlo. Zvyšující se ponor mě nechával do poslední chvíle klidným. Teprve, když se voda v podpalubí převalila natolik, že se model zhoupl, jsem zpanikařil a jal se model s pomocí svážecího člunu zachraňovat. Pozdě. Ve vzdálenosti tří metrů mi model zmizel definitivně z očí, hladina se zavřela a nebýt několika bublinek, nic by dřívější pobyt na hladině nepřipomínalo.

Během prvního startu NSS-B jsem ještě stihl model vyfotit, v době pořízení dalších snímků jsem již seděl na palubě svážecího člunu.

Voda byla sice celkem čistá, ale model klesl hlouběji než stačila metrová viditelnost. Úplné utopení plachetnice jsem nepředpokládal, proto neměla ani žádný signální plováček. Na palubě svážecího člunu též nebylo nic, čím by se dalo místo ztroskotání označit, proto pokusy o hledání pomocí ohnutého drátu na čtyřmetrovém laně nikam nevedly. (Možná jsem o ní zavadil a přetrhl otěž.) Tím spíše, když svážecí člun musel co chvíli uhýbat projíždějícím modelům.

Po zhruba deseti minutách se do podobných potíží dostal Zoolkutter běloruského modeláře Siarheie Ermakova. Ve vlnách za neustálého nabírání vody začal dělat malá kolečka. Z paluby svážecího člunu jsem jej zachránil již v tom posledním, po kterém by následoval mého Benjamina W. Lathama ke dnu, jen na větší hloubce.

Brilliant, Zoolkutter a Amelia (NSS-B)

Profesionálové v akci

Pořadateli přivolaní potápěči můj model po marných pokusech najít jej ze člunu nakonec vylovili, když se jeden z nich odhodlal na průzkum dna. Kupodivu na to, kolikrát přes něj asi přejela kotva, vypadal model dobře. Plachty dokonale umyté, avšak nepotrhané. Jen palubní dekly vzaly zasvé (jeden rozlepený byl druhého dne nalezen).

Ruští potápěči odvedli dobrou práci (jistě byl jejich zásah dražší, než je cena zachráněného modelu).

Ač jsem byl našinci hecován k provizorní opravě modelu, byl jsem celkem rád, když jsem ho mohl dát vysušit a na zbytku jízd se nepodílet. Až v klidu domova jsem prozkoumal škody na elektronice: Servo kormidla odešlo do věčných lovišť hned a jeden z navijáků po chvilce provozu nepříjemně začmoudil. Zbývající naviják, přijímač i akumulátor jsou použitelné. Jen si neodpustím kritiku na adresu výrobce, protože se z navijáku Hitec HS-785 HB nedá rozumně vylévat voda, aniž by člověk nemusel odpájet motor z desky plošných spojů.

Odlehlý sekretariát

Zbývající soutěžní jízdy měly jedno společné. Aby člověk zjistil průběžné výsledky, musel se vydat na procházku do parku Yunost. Tam tedy každý den naše cesta od hotelu začínala, či končila.

Zatímco rozhodčí měli zajištěný odvoz do parku Yunost na oběd, René Walenta nestíhal opravovat kotvu, jež z modelu přečnívá na přídi a stává se nárazníkem při kolizi s jinou plachetnicí.

Výsledky

ME Kaliningrad NS 2014

Na startovišti NSS se střídaly okamžiky větrné s těmi méně větrnými. Na co byl docela spoleh, bylo slunce svítící do očí. Přímo u startovní čáry bylo několik vzrostlých stromů, takže si ti, kteří zrovna nesoutěžili, užívali stínu podobně jako já.

S modely trimaranu (NSS-D) soutěžili jen junioři z Běloruska a Ruska.

Drobná přeháňka se nad městem vyskytla až v sobotu 26. července kolem poledne, ale to nám nevadilo, neb jsme zrovna obědvali pod střechou.

České plachetnice No Name II, Marcia (NSS-C) a Brilliant (NSS-B) na vodě a napravo na vozíku od Atlantisu se převáží Pionyr a No Name II.

Poté pro plachetnice NSS následovala jen regata, kam se z našich přihlásil jen Přemysl Mudra. Regata byla situována o 200 metrů dál na místo, o kterém jsme se původně kvůli rozmístění velkých bójek po příjezdu do Kaliningradu domnívali, že bude určeno plachetnicím. Cožpak o to, promenáda po břehu by tam byla krásná, jen ten přístup k vodě by byl přes zábradlí a kolmou stěnu horší.

Výsledky českých plachetnic NSS

Jak naše výprava na poli NSS dopadla, vidíte níže. Velkým zklamáním je čtvrté místo plachetnice Brilliant Jaroslava Zemana, kde na třetího chybělo 0,24 b.

NSS-A Senior (4 soutěžící):

4. Přemysl Mudra - Atlantis - 145,70 b

NSS-B Senior (6 soutěžících):

4. Jaroslav Zeman - Brilliant - 163,83 b

x. Ladislav Douša - Benjamin W. Latham - 0 b

NSS-C Senior (3 soutěžící):

1. František Chmelka - No Name II - 167,51 b

2. René Walenta - Pionyr - 166,20 b

3. Marcela Uherková - Marcia - 164,20 b

Závěr

V dalším článku se zaměříme na zbývající soutěžní třídy.