Jak jsme uřízli kus Velkýho Kačera a kabel k tomu aneb kovomodelařina v praxi

Prázdniny skončily, poslední soutěžní setkání v tug towingu taky a tak jsem se rozhodl, že je čas přikročit k činnům. Antemu, Nexovi, Ivvovi a RomanoviT jsme napsal k čemu se chystám a zda mi přijdou pomoci. Jedinej RomanT měl dost odvahy nás nechat bez dozoru. Prostě přijet nemohl. Čas zahájení prací jsem stanovil na desátou hodinu dopolední. Samozřejmě jak jsem předpokládal, v deset hodin jsem byl s vlekem na zahradě sám, ale během chvilky dofrčel Ivvo a než jsme si stačili uvařit kafe, seděl na zahradní lavičce pokuřující Nex a nadával, že musel tak brzo vstávat. Ante ohlásil alternativní příjezd a proto jsme dál nečekali a pustili se do toho.

Nejdřív vlek smontovat, přičemž zjistíte, že je opravdu těžký. Pak následovala obšírná debata o nových proporcích vleků a dohady nad novými mírami. Když jsme se konečně usnesli na nové podobě, vyvrtali jsme nové otvory pro montážní šrouby. Už v této počáteční fázi jsme začínali tušit, že jen tak brzo neskončíme. Při rozměřování vleku se konečně ozval Ante, který bloudil v naší malinkaté vesničce a pro jistotu zahradu, kde jsme pracovali, minul za pomoci navigace hned dvakrát. Pak rozrazil vrata, uviděl na boku ležící vlek a připravenou rozbrusku. „Pusťte mě k tomu! S rozbruskou pracuji rád a baví mě to!“ Načež si obkročmo sedl na Kačera a začal řezat.

To co následovalo se dá jen těžko popsat. Bruska nepřetržite řvala cca dalších 6 hodin s vyjímkou oběda (bramborový guláš s chlebem). Její řev byl zesilován rezonujícím dvojkou plechem, ze kterého je celý trup svařen. Ante řezal a řezal a kotouče mizely a mizely. Nejdříve byl Velký Kačer obříznut po svém obvodu. Následně rozebrán a snížili jsme mu vnitřní přepážky. Experimentálně jsme ověřili, že když trefíte svár, brusného kotouče během pikosekundy ubude zhruba o jednu polovinu, ta druhá polovina v druhé pikosekundě zasáhne opodál stojícího Nexe. Pak byl Velký Kačer opětovně smontován a spasován. Opětovně rozebrán a postupně pomocí pracovních nástrojů rozbruska - pilník - smirkový papír, jsme zabrousili všechny hrany.

Během zabrušování došlo k jedinému vážnějšímu pracovnímu incidentu a neúmyslnému porušení bezpečnosti práce. Ivvo si všiml, že se mu k brusce nebezpečně přibližuje kabel, kterým je napájena rozbruska. Rychle se snažil brusku od kabelu vzdálit. Řez byl čistý, konce kabelu neroztřepené. Po nahození všech jističů v domě a širokém okolí, jsme opět mohli nerušeně narušovat klid v obci.

Konečně byl vlek uříznutý a smontovaný. Všichni jsme byli tak trochu špinaví, pořezaní a hluší. Ale na výsledek své práce jsme byli hrdi. Jen já jsem neustále prudil s tím, že ještě uřízneme příď, protože je hnusná. Následovala akademická diskuse o tvaru přídě u nákladních lodí a problematice goniometrie. Konkrétně jak zešikmit dvě rovné plochy. Pracovali jsme i s papírovým modelem. Nakonec se na moji stranu přiklonil hlavní řezač Ante a příď jsme fikli taky, ale až po příslibu souseda, že nám provede pomocné sváry. Goniometrické problémy jsme nakonec vyřešili pomocí dostatečně velkého kladiva.

Utichla rozbruska, utichla ves. Přes deset metrů řezu si vyžádlo drobná zranění, poškozený sluch, jedenáct brusných kotoučů v trapu, naštvaní sousedi, přeříznutý kabel, sežraný brambrgul a štrůdl. To vše za ten výsledek stálo. Nakonec jsme ještě pořešili jak budeme vlek zatěžovat, jak přiděláme paluby a jak ho nabarvíme. Pak rychle uklidit, pobalit a hurá domů s nadějí, že kromě rozbrusky uslyšíme ještě něco jiného.

Obrázková galerie

Keba