Jak jsem viděl Ameriku - potřetí

Kategorie
,
Počet komentářů: 0
Jak jsem viděl Ameriku - potřetí

Švagr Sheldon mně jednoho dne vyzval, ať si vyrobím nějakou svačinu na celý den, že jedem do dalšího muzea - leteckého muzea v Tillamook. Prošmejdil jsem ledničku a košík s ovocem, připravil si krmi a vyrazili jsme. Jen pro informaci, on sám ráno nesnídá, k obědu si někde dá nějaký malý sendvič a pořádně jí až k večeři. Přesto je štíhlý a dobře vypadající. Navíc ovoce a zeleninu zná pouze z obrázků. Nedotkl by se toho, za ty dva měsíce, co jsem u nich byl, si dal k večeři opravdu jen trochu ohřáté nebo opečené zeleniny jako přílohu k masu, a to určitě jen kvůli mně.




Takže asi hodinu cesty po různých zkratkách směr pobřeží, až jsem uviděl něco obrovského po pravé straně silnice. Kdo neviděl nikdy hangár na vzducholoď, vypadal by asi stejně překvapeně jako já.







Takhle to tam tenkrát vypadalo. Spolu s úvodním snímkem článku pocházejí tyto dvě fotografie z archivu muzea: © Tillamook Air Museum


Monstrum trochu podrobněji

Opravdu obrovská stavba, na nízkých betonových základech obrovské oblouky ze dřeva, na tom dřevěný potah, asfaltovaný papír a je to. Jen to celé vymyslet, postavit a používat, ale na to Američani byli mistři. Podle knížečky, co jsem si koupil o celé stavbě, to muselo být DÍLO. V té době i tady byla hromada sněhu, specielně v zimě 1942, ale teď po 60 letech byla sestra překvapená, když jim po mém odletu napadlo asi 30 cm sněhu a týden byl mráz. Její psíci to nikdy neviděli a netušili, co se děje. Musela je vyhánět, aby učinili potřebu v tom zvláštním materiálu. No a na obrázcích ze stavby dělníci kopou odvodnění staveniště, protože po roztátí sněhu byla všude bažina a osobní auto na historickém snímku (asi Poběda - starší ročníky si ještě pamatují tohohle původně Forda), zapadlé po nápravy, bylo svědkem.









Většina stavebního materiálu muselo být dřevo a beton. Ocel byla ve válce jen výjimečně. Taky je jí tu celkem jen asi 700 tun, ale betonu 23 600 m³ a dřeva 24 150 m³. Dřevo ale ve formě trámků a prken, jak jsem se dočetl, trámky 3x8 a 6x14 palců, takže 7,5x20 cm a 15x36 cm, z betonu základy a nádrže na letecký benzin.

Uvnitř je prý nejkrásnější sbírka letadel v osobním vlastnictví v celých USA. Nevím, jestli i např. Catalina je soukromá. Chápal bych třeba našeho Delfína nebo nějaké běžnější letadlo z války. Ale tohle nebo třeba Skytrain před hangárem na transport dílů kosmických raket - opravdu nevím.










Něco málo z historie

Hangáry byly původně dva, jeden shořel v roce 1992 i s ukrytými auty, loďmi, přívěsy a nějakým uskladněným materiálem - škody za miliony dolarů. Hangáry byly stavěny jako ochrana před povětřím pro blimpy - heliem plněné vzducholodě typu K, což byly asi 75 metrů dlouhé vzducholodě bez vnitřní konstrukce - jen bohatě prosklená kabina pro 13 mužů z lehkých slitin a dvě motorové gondoly na bocích (hvězdicové motory Pratt and Whitney Wasp).










Náročná služba

V kabině byly kromě radia a pozorovacích dalekohledů asi i lůžka. Směna trvala totiž 8 až 10 hodin a posádka se musela střídat. Nikdo nevydrží koukat na moře déle a neusnout. Samozřejmé byly hlubinné bomby, kulomety a střelivo, světlice a signální rakety pro komunikaci s konvoji.










Ochrana před větrem

Vzducholoď byla připoutána k obrovské pojízdné konstrukci jehlanovitého tvaru, kterou tahal traktor sem tam, a pak s tím zajel do hangáru na údržbu a ochranu před povětřím. První vzducholoď po měsíci „života“ urvala vichřice od kotvy a bleskurychle zničila. Zdejší větry asi nebyly a nejsou nic příjemného. Je to asi dvě míle od moře, otevřená plocha cca 7 m nad hladinou a kolem hory, takže se není co divit, že stavěli tyhle hangáry.









Vzducholoď byla v akci 3 dny, pak se střídala s další. Akční rádius 1500 mil, rychlost 90 až 120 km za hodinu, což bohatě stačilo na kroužení nad konvojem. Hlavní přínos totiž byl v tom, že se ponorky bály vynořit. Na hladině sice byly podstatně rychlejší než konvoj, ale pod hladinou zaostávaly.


Přínos vzducholodí

Kupodivu po nasazení vzducholodí na hlídkové lety klesly ztráty lodí. V roce 1942 to bylo 454 lodí, rok nato už jen 65. Docela dobré. Z 10 stanovišť podél východního a západního pobřeží USA a celkem 17 hangáru už zbylo pouze 7 hangárů. Dvě stanice byly i mimo území USA. Z celkem 119 vzducholodí na konci války zbylo jen 30. 38 bylo „ztraceno v akci“ a 34 zničeno při nehodách. Jen jedna vzducholoď byla zničena akcí nepřítele.










Pohled před hangár a detail křídla.

Vzducholodě na západním pobřeží USA kromě hlídkování nad konvoji též ničily balony s třaskavinami a se zápalnými látkami, které během války vypouštěli Japonci z mateřského území nebo z Kuril. Převažující směr větrů balony zanášel nad území USA a tady měly ničit a zapalovat. Když jsem viděl opravdu neprostupné lesy kolem silnic, bylo to od japončíků opravdu svinské chování - takový lesní požár by nebyl nic příjemného.


Suvenýry

Uvnitř muzea je prodejna se suvenýry. Krom knih, plastiků a upomínkových předmětů zase uniformy a letecké bundičky pro děti - opravdu kouzelná kožená letecká bundička s nášivkami a odznaky pro šestiletého prcka. Měl bych doma abonenty, ale kousek za 50 dolarů byl mimo moje finanční možnosti.

Takže po prohlídce vyrazit ještě do městečka - samé nízké budovy, domky ze dřeva a na okraji mlékárna s výrobnou sýrů, známých po celém kraji. Byla tam fronta na vzorky sýrů zdarma, ale dali jsme si zmrzlinu a zase domů.







Nakonec největší opravdová

vzducholoď, asi Macon s osmi motory a podvěšenými stihačkami



Obrázková galerie


Obrázková galerie

Pro MoNaKo Jiří Voráček


Na začátek článku

Vladyka models

DSYS

MODELA PRAHA s.r.o.

Modely lodí

RCMania.cz = vše o modelářství

Licence Creative Commons

TOPlist

Odběr novinek e-mailem

The subscriber's email address.