Bismarck a Akagi - miniaturní plovoucí kity

V posledních sezónách jsem postavil několik menších RC plovoucích lodních modelů na bázi plastikových stavebnic. Kromě nich jsem se řízením osudu pustil i do dvou dalších lodiček. Sice vyloženě miniaturní velikosti, ale zato proslulých předloh, dvě legendy z doby druhé světové války. Německá bitevní loď Bismarck a japonská letadlová loď Akagi. Zatímco Bismarcka jsem pořídil již kdysi dávno v nějakém výprodeji a řadu let u mě doma čekal na vhodný okamžik k sestavení, Akagi jsem naproti tomu získal relativně nedávno (podzim 2018) z modelářského bazaru.

V obou případech šlo také o plastikové stavebnice (Bismarck od Academy, Akagi od Marui), ovšem spíše hračky než seriózní modely. Již od výrobce koncipované jako volně plovoucí a obsahující pro ten účel všechny potřebné díly. A to je právě pro mě zajímavé, protože mě dostatečně neuspokojují čistě statické modely, ale dávám přednost modelům funkčním, především RC. I zde by bylo jistě zajímavé postavit modely jako řiditelné, ale vzhledem k rozměrům (oboje délka cca 30 cm) by to pro mě byla značná výzva. Raději jsem se tedy rozhodl nekomplikovat si život a zůstat pouze u volně plovoucí verze.

Legendární německou bitevní loď Bismarck jistě není třeba blíže představovat. Je dobře známa i laikům v oblasti námořní historie a alespoň něco málo o ní slyšel snad každý. Rovněž mezi lodními modeláři se těší značnému zájmu a její model má kde kdo. Což je hlavní důvod, proč jsem nikdy vážně neuvažoval o stavbě Bismarcka v podobě náročnějšího modelu, snažím se totiž o větší originalitu a dávám přednost méně profláknutým předlohám. V jeho případě se tedy plně spokojuji pouze s jednoduchým minimodelem.

Letadlová loď Akagi zas patří mezi známá plavidla z války v Pacifiku. Postavena byla ve 20. letech jako konverze obřího bitevního křižníku a ve 30. letech prošla modernizací. Proslavila se jako vlajková loď úderného svazu letadlových lodí, jež provedl útok na Pearl Harbor. Po účasti v řadě dalších operací byla loď potopena americkými palubními bombardéry v bitvě u Midway.

Oba modely jsou obdobné koncepce a nepříliš složité, s malým počtem dílů. Tedy práce šla poměrně snadno a rychle. Bismarcka jsem postavil v lednu 2018, zatímco Akagi jsem zvládnul během letních měsíců 2019. S vybarvením jsem nedělal příliš velkou vědu. Použil jsem nějaké přibližné odstíny z výběru akrylových barev Tamiya. Pro usnadnění práce jsem si kamufláže poněkud zjednodušil. U Bismarcka tak bylo jedinou komplikací namaskování pruhů na boku trupu a u Akagi mě potrápilo leda vymalování detailů na letové palubě a miniaturních letadélek. Obě stavebnice měly zvlášť horní a spodní části trupu, které jsem sestavil a nabarvil samostatně a posléze spojil pomocí silikonu.

Pohonné jednotky byly převzaty ze stavebnice. V případě Bismarcka bez jakýchkoli úprav, což se později neosvědčilo. Párkrát při plavbě do lodičky zateklo skrz netěsnící hřídel a také s pákou spínače byly zaznamenány potíže v podobě tuhého chodu a kažení vzhledu modelu. K náhradě jsem se však neodhodlal z důvodu pracnosti (bylo by třeba upravit tvar nástavby a doplnit chybějící věže středních a PL děl). Na základě těchto zkušeností jsem si dal u Akagi na těsnost hřídele pozor a namísto originálního řešení jsem raději použil běžný malý páčkový spínač. Akorát nevýhoda, že pro zapnutí/vypnutí je třeba snímat letovou palubu.

Hotový Bismarck se po spuštění na vodu v umyvadle a ve vaně choval uspokojivě. S Akagi jsem však zažil nečekaně velké komplikace. Trup byl ponořen příliš hluboko, takže loďka působila jako napůl potopená, a navíc se chovala labilně. Z kalkulací a testů vyplynulo, že nepomůže sebevětší odlehčení a jedinou šancí, jak dosáhnout, aby model působil na hladině přirozeně, bylo nějakým způsobem uměle zvýšit vztlak a stabilitu. S tou jsem se již předtím na jiném modelu potýkal a měl tedy po ruce řešení (balast na magnet pod trup). S prvně jmenovaným problémem jsem se však setkal poprvé. Nakonec jsem si poradil pomocí jednoduchého plováku z XPS přichyceného pod trup magnety. Směrem dolů z plováku vybíhá kýlová ploutev se zátěží z olůvka. Jelikož se trup při první zkušební plavbě stále nakláněl, byla posléze stabilita vylepšena prodloužením kýlové ploutve. Popsaný přípravek je možno přichytit i pod trup Bismarcka. Ten je sice stabilní dost a obejde se i bez něj, avšak jeho ponor je přeci jen o trochu vyšší, než by měl být. S pomocí plováku se čára ponoru dostane do správné pozice a model tím pádem při plavbě působí na pohled lépe.

S lodičkami jsem zatím několikrát zkušebně vyplul v letním období. Jelikož nemám na zahradě k dispozici vhodný bazének, co by takovým modýlkům nejlépe svědčil, potřebuji teplé a bezvětrné počasí, aby se dalo pohodlně vlézt do vody na vhodném místě (u rybníka na mělčině) pro vypuštění, pohlídání a vylovení loďky a hladina přitom byla jako zrcadlo (pro takové miniatury je problém sebemenší vlnka).

Vzhledem k popsaným skutečnostem to s podobnými lodičkami u sebe nevidím příliš perspektivně. Pokud se Bismarck a Akagi dočkají nějakých následovníků, tak budou zřejmě alespoň o trochu větší a v RC provedení. Ve hře totiž není jen odvěká touha mít možnost svůj model řídit, ale i zcela praktické záležitosti typu snadného vypuštění a návratu ke břehu bez nutnosti namočení vlastní osoby. Kromě toho miniaturní velikost předurčuje dané lodičky k velmi omezenému a sporadickému využití. Přesto stavby dotyčných modelů nelituji. Přinesly mi vítané rozptýlení a určité zkušenosti, které se třeba mohou hodit v budoucnu při stavbě nějakých větších plovoucích kitů.

Pro MoNaKo PetrP